Ještě chci chytat. O místo se poperu, ujišťuje brankář Humpolce Kříž

Šel vám od samého začátku?
Hlavně mě bavil. Začínal jsem jako pětiletý v přípravce v Herálci. Jedním z mých spoluhráčů byl Standa Tecl. Po roce jsme spolu přešli do Humpolce. Tam nás trénoval Jiří Hájek a protože v týmu byli Honza Kopic a Jirka Pikl, hodně jsme vyhrávali.

Strávil jste všechny mládežnické roky v Humpolci?
Kdepak. Ve starších žácích jsem byl chvíli v Pelhřimově, pak jsem to šel zkusit do ligového dorostu Jihlavy. Po dvou letech jsem se ale vrátil do Humpolce.

Do áčka jste naskočil už jako dorostenec?
Když jsem se z Jihlavy vracel, byl v áčku jedničkou Pepa Moravec. Dvojku mu dělal Roman Brzoň. Tým trénoval pan Hájek a jelikož mě znal od dětství, brzy mě začal brát na lavičku. Příležitost jsem dostal v závěru první sezony, bylo mi sedmnáct.

Pyrotechnika na hokeji. Zápas skončil předčasně

Moravec pak přestoupil do Pelhřimova. Stal jste se po něm jedničkou?Místo Pepy přišel Martin Padrnos. Byl jedničkou asi půl sezony, ale pár zápasů se mu nepovedlo. Trenér Březina mi na podzim dal několik příležitostí, na jaře už jsem byl jedničkou já.

V té sezoně nepřišel do Humpolce jen trenér Březina. Funkcionářské role se ujal známý fotbalový šíbr Rudolf Baránek. Bylo to období nejistoty pro odchovance klubu?
V tu chvíli se nemluvilo o postupu do divize ale rovnou o třetí lize. Nikdo jsme nevěděli, kdo přijde, koho koupí. Všechno to ale vzalo rychlý konec. Pan Baránek brzy z Humpolce odešel.

Jedničkou jste tedy zůstal vy, mladý brankář. O hodně zkušenější Martin Padrnos byl jen na lavičce. Nekoukal se na vás skrz prsty?
Vůbec. Naopak mě podporoval. Často říkal trenérovi, dej ho tam, ať chytá. Je mladý a nadějný. Pojďme ho podržet. Později dělat trenéra gólmanů a pomohl mi cennými radami. Patří mu za to můj velký dík.

Od té doby se v Humpolci několikrát změnili trenéři. Prakticky každý mluvil o tom, že chce mít k vám rovnocenného brankáře, ale nikomu se to nepovedlo.
Bohužel se nám v Humpolci nedaří vychovat gólmana, který by mi tlačil na záda. Kluků se v týmu vystřídalo několik, ale pokaždé to skončilo tím, že byli jen dvojkou a chytali málo. Proto po čase odcházeli. Nedivím se jim. Není žádný med jezdit na zápasy přes celý kraj, nemít za to nic a jen sedět na lavičce.

Já a hvězda? Byl tam lepší hráč, tvrdí autor pohárového hattricku Dvořák

Za stávající situace sice máte místo jisté, ale na druhou stranu musíte být trenérovi k dispozici každý týden. Zvládáte to časově?Není to lehké. Oženil jsem se, narodila se mi dcera. Pracuji jako stavbyvedoucí v Metrostavu, což je také časově náročné. Naštěstí teď stavíme v Pelhřimově nemocnici, takže nemusím moc daleko jezdit. Přesto mám s trenérem domluvu, že chodím na dva tréninky týdně. Jeden vynechávám.

Bylo by i pro vás lepší, kdyby byl v týmu někdo, s kým byste se v brance točili?
Bylo by to lepší pro tým. Také jsem byl zraněný a v divizi moc nejde, aby tam skočil třeba někdo z dorostu. Proto teď přišel Adam Prchal, který byl dříve v Jihlavě. Myslím si, že je kvalitní gólman a umím si přestavit, že mu to předám.

Stavíte se už do role vzpomínaného Martina Padrnose?
To ještě ne. Pořád chci chytat. Nedovedu si představit, že nechám o víkendu doma rodinu a pojedu si třeba do Lanžhotu sednout na lavičku. Pokud bude Adam lepší, clonit mu nebudu. O místo se ale poperu.