První akce trenéra Ivana Haška u fotbalové reprezentace Česka skončila fiaskem. Jinak se zisk jediného bodu a poslední místo v základní skupině Eura ve společnosti Gruzie, Turecka a Portugalska nazvat nedá. Na tomto smutném faktu už se nic nezmění. Zásadní je nyní otázka, co bude následovat.
Na 99 procent je jisté, že šedesátiletý kouč bude u týmu pokračovat dál. Hned na začátku jeho angažmá totiž sám řekl, naprosto správně, že vrcholem musí být mistrovství světa, to další se hraje za dva roky. Jestli mělo Euro být pomyslným testem, tak ten se příliš nezdařil.
V první řadě by měla přijít hloubková analýza české hry. Pojmenovat slabá místa v sestavě, nepracovat už dál s hráči, kteří prokázali, že na nejvyšší level nemají. Naopak se nebát dát šanci novým, klidně mladším, kteří potenciál prokazují.
Za klíčové považuji nalézt herní systém, který mančaft vezme za svůj. Ten ale musí být v každé případě aktivní, založený na obrovském nasazení, ochotě se pro tým obětovat. Dost už bylo sázky na jistotu defenzivy, v tomhle bludném kruhu, ať už nesl rukopis Bílka, Vrby či Šilhavého, se motáme dobře půldruhé dekády. S tímhle stylem fotbalu prostě lze dnes uspět jen za mimořádné shody okolností.
A je třeba také si přestat lhát, když dojde na kvalitu soupeřů Česka. Viz poslední kvalifikace na Euro. Prý těžká a zrádná skupina, poslouchali jsme. Teď skutečnost. O síle Moldavska a Faerských ostrovů se snad nemusíme bavit. Na šampionát z téhle „grupy“ prošli vedle Čechů ještě Albánci a Poláci. Po odehrání základních skupin už známe nejhorší týmy mistrovství: 24. Skotsko, 23. Polsko, 21. Albánie a Česko.
Už jsem tu o tom před časem psal, favorita už dělají Češi delší dobu z kdejakého trpaslíka, a proti skutečnému favoritovi prohrávají 0:1 už při příjezdu na stadion…
