K velké radosti trenéra Jozefa Lehotského: „Libor dal týmu bojovného ducha. Všechno se z lavičky ovlivnit nedá a on je mou prodlouženou rukou. Dokáže tým usměrnit, organizovat hru,“ pronesl v průběhu jarní záchranářské mise na adresu čtyřicetiletého stopera.

Libore, máte za sebou skvělou sezonu. Pacovu jste pomohl krajský přebor udržet, Tempo Praha do něj pod vaším trenérským vedením postoupilo. . .

Opravdu to byla povedená sezona, na kterou se dobře vzpomíná. S Tempem jsme měli poměrně velký bodový náskok, ale situace v Pacově byla dramatičtější. Nakonec jsme ale uspěli i tady, což mě těší neméně. Kluci tak získali potřebné zkušenosti, zvládli přechod z I. A třídy do krajského přeboru, který není vůbec snadný. Věřím, že v příští sezoně to zúročí a Pacov bude hrát o lepší umístění.

To tak trochu zní, jakobyste v týmu končil. Budete hrát za Pacov i v příští sezoně?

To jsme se špatně pochopili nebo jsem to řekl špatně. V Pacově hodlám pokračovat. Nikam ven se už nechystám a v klubu se mi líbí.

Do Pacova jste přišel v zimě, ale to nebylo vaše první setkání s tímto klubem. . .

To máte pravdu. Je to dva roky, co jsem v Pacově hrál. Pak jsem šel do Rakouska a když jsem se odtud vracel, byl jsem rád, že se ozval i Pacov. V minulosti jsem si k místnímu klubu vypěstoval dobrý vztah, líbí se mi, jak se fotbal ve městě dělá, dobré vztahy mám s funkcionáři i hráči.

Je to důvod, proč zůstáváte i pro příští sezonu? Přece jen jako fotbalista bydlící v Praze, musíte hodně cestovat.

Je to tak. Pacov jsem si vybral, kdysi mi ho doporučil známý a jsem tomu rád. Měnit nehodlám a cestování mi nevadí. Je to sto kilometrů, z toho sedmdesát po dálnici, takže to jde. Přiznám se, že horší je, když cestujeme na zápasy po Vysočině. Hlavně na Třebíčsko to je někdy zdlouhavé, tam se po dálnici nejezdí.

Ve velmi dobrém duchu o vás hovoří i trenér Jozef Lehotský, považuje vás za svou prodlouženou ruku na hřišti. Cítíte to také tak?

Cítím jeho velkou důvěru. A myslím si, že je to vzájemné. Já se snažím ji nezklamat, mladým klukům pomoci.

Hodně s trenérem Lehotským komunikujete? Mluvíte mu do trenéřiny?

Leccos si na téma naší hry povíme, to je pravda, ale do koučování mu nemluvím. Alespoň se o to snažím. Moc dobře vím, že tady je trenérem on a já jsem jen hráčem. Má mou důvěru i respekt.

Čeká vás tedy další sezona v přeboru Vysočiny. Jak se na ni připravujete? Do Pacova asi na tréninky nejezdíte?

To opravdu ne. Jsme domluveni na trénincích v Praze. Je to pohodlnější, nemusím dojíždět a ušetřím čas.

Je těžké pro fotbalistu po čtyřicítce zvládnout hodně teplé letošní počasí a dobře se na sezonu připravit?

Nemám s tím problém. Přece jen už mám těch letním příprav za sebou spoustu. Fotbal hraji od osmi let, takže jsem poznal řadu trenérů a tréninkových modelů. Navíc já mám fotbal rád a moc dobře vím, že bez tréninku hrát nedá. Trénink mě baví, zbavím se na něm přebytečné energie, uvolním adrenalin.