Osobnost Deníku
Přečíst článek >

To je vizitka pořadatelů klání v Nové Včelnici. Duší turnaje už je po několik desetiletí energií překypující Vlastimil Machoň.

Když jsem se dozvěděl termín novovčelnického turnaje, asi jsem nebyl sám, kdo si poklepal na čelo. Vy jste maximálně vyšel vstříc požadavkům týmů, hrálo se ve všední den. Nebál jste se, že nepřijdou diváci?
To víte, že bál. A moc. O to více mě překvapilo a hlavně potěšilo, když do hlediště dorazila dvoutisícová návštěva. Určitě nebylo moc lidí, kteří by věřili, že tu nakonec bude tak skvělá divácká kulisa. Patřil mezi ně i Franta Cipro. Dopoledne v deset jsme se tu potkali, počasí bylo na déšť, takže mi říkal: „Vlasto, nepřál bych ti to, ale mám strach, že ti lidi nepřijdou.“ Já mu odpověděl, že přijdou dva tisíce, ovšem to jsem netušil, jak se trefím. V tu chvíli to byla recese, smáli jsme se tomu oba dva. Ve skrytu duše jsem doufal v návštěvu osmi set diváků.

Diváci viděli skvělý turnaj, na němž nechyběl ani mistr ligy. Co všechno vůbec obnáší takové klání zorganizovat? Padesátiletá historie turnaje je sice krásná, ale ta asi zas tak netáhne.
Je to obrovský kus práce, který si fotbalový fanoušek asi nedovede představit. Jedno odpoledne je v podstatě vyvrcholením celoroční aktivity. Třeba s Karlem Jarolímem se už bavím teď o dalším ročníku. Vím, že mi nic neslíbí, ale snažím se vzbudit jeho zájem, naslouchat jeho představám. Podobné je to i v komunikaci s funkcionáři a trenéry ostatních týmů. Trošku jistější je vždy účast Českých Budějovic, které tvrdí, že jsou u nás doma.

Servis je potřeba zajistit nejen klubům, ale i divákům…
Přesně tak. Pokud chceme tisícové návštěvy, musíme fanoušky lákat nejen na fotbal. Je tu spousta dobrovolných pracovníků, kteří se starají o to, aby divák neměl hlad, žízeň, dostal o dění na hřišti informace a spoustu dalších věcí.

Tohle není případ Nové Včelnice, ale v posledních letech turnaje kvalitou i zájmem diváků upadají. Čím je to podle vás způsobeno?
Těžko říci, co je ten hlavní důvod. Hodně se argumentuje tím, že turnaj je na celé odpoledne, kdežto přátelské utkání je záležitost dvou hodin. To je pravda, ovšem řekl bych, že podstatný vliv na zájem o turnaje má systém dlouhodobých soutěží. Letní přestávka je o poznání kratší než třeba před deseti či dvaceti lety a tudíž se na turnaje nedostává. Týmy potřebují spíše potrénovat a divák je fotbalem tak trochu přesycen. Dost dělá i televize, kde je fotbalu spousta.

Před zhruba deseti lety tu byl skotský Falkirk, což bylo pro diváky lákadlo. Je utopie sem nyní dostat zahraniční tým?
Asi není, ale je to těžké. To víte, že to zkoušíme. Snažíme se využít kontaktů, které máme v českých klubech, přesto to vyloženě přes koleno nelámeme. Ne vždycky zahraniční účastník musí být výhrou. Už několik lidí mě varovalo, že třeba Rakušané jsou nespolehliví. Něco slíbí a pak to nedodrží. Lepší je tedy mít kvalitní turnaj z českých týmů, než na poslední chvíli hledat náhradníka za zahraniční mužstvo.

Může dojít k tomu, že se v Nové Včelnici potká Sparta se Slavií? To by byl divácký trhák…
Byl, to bezesporu. Jenže je to nemyslitelné. Tyhle týmy proti sobě v přípravě hrát nechtějí. Zkoušel jsem to zorganizovat asi před deseti lety, oslovil jsem oba dva kluby. Předběžně kývly, ale když se dozvěděly, kdo je na turnaji, hned druhý den jsem měl telefonát, od jednoho z nich, že si zamluvil zahraniční soustředění.

Je to tedy postaveno tak, že Sparta nebo Slavie. Kdo dá menší práci, aby se ho povedlo do Nové Včelnice nalákat?
Jednoznačně Slavia. Já jsem sice sparťan, ale musím říci, že jednat s nimi není snadné, navíc Sparta o letní turnaje moc zájem nejeví. Ve Slavii mám poměrně dost známých, jednání jsou o mnoho příjemnější a přímočařejší.

Koho byste rád viděl na dalším ročníku?
Čtyři prvoligové týmy, protože to je záruka kvality. Samozřejmě by mě potěšilo, kdyby opět přijela Slavia. S Dynamem tak nějak počítám, slabost mám pro Liberec a Mladou Boleslav. Kdyby tohle vyšlo, byl by to pro mě turnaj snů.