Těsně před začátkem fotbalového Eura se definitivně dotáhl přestup kapitána pražské Sparty a beka národního týmu Ladislava Krejčího do španělské Girony. Pro Spartu ztráta, pro hráče, tím pádem i pro reprezentaci, naopak jen samá pozitiva.

Vždyť dosud nepříliš známý celek z Pyrenejského poloostrova v minulé sezoně proháněl slavné duo Real Madrid a FC Barcelona, díky třetí příčce v La Lize se představí v nadcházejícím ročníku věhlasné Ligy mistrů. To ale není to hlavní, co mě na tom zaujalo.

Tou byla přestupová částka. Sparta by od Španělů měla dostat sumu kolem dvanácti milionů eur, tedy téměř 300 milionů korun. Sice už jsem zaslechl nářky některých sparťanských fandů, že je to málo, ale pro mě je to více než solidní částka. Konečně z české ligy odchází, předtím třeba Tomáš Souček nebo Adam Hložek, za finance odpovídající jejich kvalitám.

Vždy mě v minulosti žralo, když odsud top hráči odcházeli za sotva třetinu a ještě to vypadalo, že musí být Sparta či Slavie rády, že jim kluby ze Západu takovou částku vůbec dají. Přitom na Balkán, do Chorvatska, Srbska, ale i Rumunska neváhaly tytéž kluby posílat sumy několikanásobně větší.

Ano, je pravdou, že na vině byly tak trochu i samotné české kluby, tedy hlavně pražská S. Více než dvě dekády zpět se tu vytvořil, ani nevím proč, jakýsi mýtus o sto milionech, jako hranici finančně úspěšného transferu. Být na místě klubů na západ od našich hranic, nabízeli byste částku dvakrát či třikrát tak vyšší, když víte, že za tu stovku budou v Česku všichni úplně „vyklepaní“? Já tedy rozhodně ne.

Už jsem tu psal, že český klubový fotbal nyní jede na pozitivní vlně. A toto je jen dalším potvrzením, že je to nezpochybnitelný fakt.