„Když se na to lidé z Guinessovky u nás začali soustředit, tak jsem se jim asi dostal do hledáčku a sami mi napsali, že jim mám dát vědět, kolik mám odehraných zápasů, přestupů a gólů. A zjistili, že přestupů mám nejvíce. Ještě mi dali vědět, že zkoumají mou nepřetržitou kariéru, která mi běží v podstatě už od roku 1968,“ popisuje Miroslav Takáč, jak vlastně celá tato příhoda začala.
Všechno potom probíhalo zdánlivě snadno. Jelikož si Takáč vede už od začátku velice pečlivé kroniky všech svých přestupů včetně jednotlivých zápasů, jejich výsledků a statistik, nestálo v podstatě nic v cestě kontrole komise a získání certifikátu za Českou republiku, díky kterému by potom mohl být porovnáván i se zbytkem světa. Pak ale přišel problém. V Česku se totiž objevil někdo, kdo údajně nasbíral ještě o rovných dvanáct přestupů více.
„Dozvěděl jsem se, že se tady vyskytl hráč, který má těch přestupů ještě více než já. Na rozdíl ode mě si do toho totiž počítal i malou kopanou a futsal. To všechno jsem ale hrál já také. Klub OSP, za který jsem hrál, byl ve své době nejlepší manšaft v Olomouci. I když jsem třeba hrával velký fotbal v Bohumíně, tak jsem po tréninku do Olomouce na tu malou kopanou jel,” lomí rukama.
Další problém pak tkví v tom, že údajně podle regulí se Takáč nesmí dozvědět, o koho vlastně jde. „V tom musí něco být,“ přemýšlí. Také je zajímavé, že se ten borec neozval do té doby, než se zveřejnily moje přestupy. Přece jen mít 55 přestupů není jenom tak,“ dodává.
Za dva roky do důchodu
Nyní se tak celá situace nachází v nulovém stavu. „Řekli mi, že mi dají vědět, jak se situace vyvrbí. A už je to skoro dva měsíce a nikdo mi nic vědět nedal. Borec, který mě nejdříve nominoval stále říká, že o ničem neví a ten druhý, který se mnou komunikuje říká, že také žádná data nemá. Myslel jsem si prostě, že dostanu certifikát a když mě někdo překoná, tak ho dostane také. To se ale neděje,“ nechápe nastalou situaci Takáč.
Jak pak ale sám říká, počet přestupů není jedinou cestou do slavné Guinessovky. Může se tam totiž stále dostat i jako nejstarší stále hrající profesionál. Tento primát v současné době drží 56letý Japonec Kazujoši Miura, který hraje v současnosti za Jokohamu. A jak toho chce olomoucký rodák vlastně dosáhnout?
„Za dva roky půjdu do důchodu. A potom mi stačí, abych měl někde podepsanou smlouvu a dostával za hraní fotbalu jen nějakých pár tisíc a profesionálem budu v podstatě také. A ani výkonem to snad z mé strany nebude tak marné. Když jsem totiž viděl zápasy baráže o první ligu, tak s trochou tréninku být horší prostě nemůžu,“ směje se a na závěr ještě bojovně dodává: „Mě se jen tak nezbaví, já toho Japonce prostě překonám.“
