Nyní v sedmadvaceti kope „jen“ za olomoucké Chválkovice, ale ani při jejich zmínce mu nezmizí typický úsměv z tváře.

„Fotbalově jsem na to možná měl, ale v hlavě jsem byl špatnej,“ přiznává smířlivě čerstvý majitel baru.

Gianpaolo, nebo mám začít spíše Michelangelo? Tak jste se měl údajně jmenovat.
Chtěla to máma. Naštěstí táta měl dost rozumu na to, aby mi dal jiné jméno. Už tak jsem byl dost šikanovaný ve škole, nevím, jak by to dopadlo, kdybych se jmenoval Michelangelo. (smích)

Do Itálie máte blízko nejen kvůli svému původu. V šestnácti jste byl na stáži v Sampdorii Janov.
Byl jsem tam dva týdny. Do Holice přišla pozvánka, ať přijedu na stáž. Bylo to tam super, jiné návyky a celkově úplně jiný svět. Spal jsem s pár dalšími hráči na hotelu, ráno přijel autobus, vyzvedl kluky a jel s nimi na trénink. Ráno byly individuální tréninky a odpoledne ten klasický.

V mladém věku to musel být šok.
Ze začátku jsem se rozkoukával a čuměl jsem s otevřenou hubou. Všichni měli sporttestery, na tréninku byli tři trenéři, jeden hlavní, asistent a třetí seděl za počítačem a kontroloval, kdo má jaký tep. Veliká zkušenost.

Martin Held odpovídá na dotazy Deníku jižní Čechy.
Žolík v Písku, kondiční kouč pro Budějovice. Held má fotbalovou dvojroli

Pak jste se stěhoval do Hlučína.
Do něj jsem šel v roce 2012. Hrála se tam celostátní liga dorostu a já jsem skončil, myslím, třetí v tabulce střelců. Potom jsem měl jít do Jablonce, kde jsem měl podepsanou smlouvu. Už jsem s nimi trénoval, bydlel…

…tak proč to nevyšlo?
Prý si Holice za mě řekla více peněz, než bylo domluvené. Jablonec akceptoval, že mě teda vezme na hostování s opcí, a když zaujmu, tak mě vyplatí. S tím Holice nesouhlasila, tak mě stáhla zpátky. Přišel jsem zpět asi tři dny před mistrákem, takže jsem spíše už překážel, protože kádr byl hotový.

Myslel jsem si, že jsem nejlepší na světě

Jablonec v té době trénoval Roman Skuhravý. Jak jste „kousal“ jeho tréninky?
Nezažil jsem horší tréninky. Myslím fyzicky náročné, kór pro mě, který se snaží „vojebat“ všechno, co se dá. (smích)

Poté jste se pohyboval v nižších soutěžích. Nemrzí vás zpětně, že jste se výše nedostal?
Beru to tak, že jsem na to asi neměl hlavu. Dřív jsem to samozřejmě dával za vinu trenérům a nerespektoval jsem je. Myslel jsem si, že jsem nejlepší na světě a českej Zlatan.

Půl roku jste byl v divizní Holici, nyní opět kopete za Chválkovice. Vyhovuje vám to?
Myslím si, že není rozdíl v tom, jakou ligu hrajete. Jestli to jsou Chválkovice nebo Holice, rozdíl je jen v to, že se více trénuje a kluci jsou lépe fyzicky připravení. Ale zrovna ve Chválkovicích je dobré mužstvo a dobří hráči, jako například Tomáš Kazár. Na tu soutěž, která se tam hraje, tak je nadstandardní hráč.

Kdy vás definitivně opustila myšlenka na to, že prorazíte do velkého fotbalu?
Když se v Holici hrála druhá liga nebo ještě rok po tom, co se spadlo do třetí. Měl jsem nějakou snahu a vidinu, že budu něco hrát. Teď už to dělám, abych měl nějaký pohyb, pobavil se s kluky v šatně a šel s nimi popít. Třeba ke mně do baru.

Martin Pospíšil.
Martin Pospíšil: Rád bych ještě jeden velký přestup a skončil v Sigmě

Laso z Itálie pořád beru

Ten jste si otevřel koncem minulého roku v Olomouci.
Byl čas se vrhnout do něčeho jiného. Baví mě komunikovat s lidmi. Je mi jedno, kde to je a jestli to je ráno nebo večer.

Je to místo pro vaše setkání s kamarády?
Jasně, kluci o tom ví. Nedávno u mě byl Kalvi (Lukáš Kalvach) s Chorim (Tomáš Chorý, pozn. red.). Známe se a fandím jim ve fotbale. Nedávno jsem se bavil s Jardou Svozilem o přestupu do Baníku. Přál si, aby to vyšlo a já mu to také přeju, protože to taky neměl jednoduchý v Sigmě. Přeju jim, aby něco dokázali nebo se tam alespoň udrželi, co nejdéle. A oni mi fandí v tom, co já dělám. Alespoň se mají kam zašít.

Chodíval jste se i vy „zašít“?
Jednou jsme hráli v neděli a já měl v pátek narozeniny, tak jsme šli se sestrou a s přítelkyní do baru. Nepil jsem, ale přišel na mě anonym do Holice. Naštěstí se zrovna vyhrálo na Slovácku, tak to smázli pod koberec.

Bylo otevření baru vaším snem?
Můj celoživotní sen bylo hrát za AC Milán (smích), ale můj druhý sen bylo otevřít si bar na pláži v Itálii. Tak jsem si otevřel bar tady v Olomouci, pomalu se blížím k pláži do Itálie.

Tak mě napadá, italsky se stále domluvíte?
Jo, normálně se domluvím, takže kdyby někdo chtěl, tak laso z Itálie pořád beru. (smích)

Michal Ordoš v dresu Blanska
Ordoš posílil Vyškov. Snad nebude řvát jako na hřišti, říká o trenéru Trousilovi

Spíš řvu, abych nemusel běhat

Předpokládám, že nejlépe do AC Milán, kde hraje i váš oblíbenec Zlatan Ibrahimovič.
(úsměv) Zlatan byl moje srdcovka už od mládí. Vrátil se tam na stará kolena, ale pořád je tam nejlepší. Můj táta dokonce chvíli hrál za AC Milán, ale nevím, jestli do dorostu, do mužů… A moje babička bydlela kousek od San Sira. Vybavuji si to matně, byl jsem malej.

Teď už nejste, projevuje se vaše italská povaha na hřišti?
Vždycky jsem se snažil vést mužstvo. Být lídr. I když jsem nebyl kapitán, tak jsem hodně mluvil, měl jsem to v sobě. Teď se snažím spíše řvát a dirigovat, abych nemusel tolik běhat.

A přesunul jste se z útoku do obrany.
S těmi mými kily nejsem moc houževnatej, abych pořád napadal a v Holici byl na mém místě Martin Vyskočil, který trochu jinde než já. Navíc na starý kolena se chodí dozadu, ne? (smích)

TADEÁŠ SPURNÝ