„Náš trávník ještě není po rekonstrukci připravený. Soupeř slaví 120 let, tak jsme vyhověli jeho žádosti o výměnu pořadatelství. Je jedno, jestli to odehrajeme v Dlouhé Lhotě nebo tady,“ vysvětlil trenér domácích Luděk Holub.

Utkání na hřišti, ozdobeném k zábradlí uvázanými nafukovacími balónky (kupodivu praskl pouze jeden), se podařilo zahájit v čekací lhůtě a Bousov do něj vstoupil zostra. Postupně ale na hráčích začala být znát „autobusová ztuhlost“.

Když se ve 12. minutě prohnal obranou David Sedláček a po jeho zpětné přihrávce nepropálil brankáře ze tří kroků osamocený Koštíř, těžko někdo tušil, že to bude poslední vyložená šance Bousova. „Kloudně jsme se nedostali do hry. Kluci byli všude a nikde,“ přisvědčil Luděk Holub.

Příště snad naposledy v azylu

Českobrodská rezerva v útoku spoléhala na mrštného Ramšáka a dvoumetrového Petra Sedláčka. Z jejich spolupráce vzešla pro Hampla do přestávky jen jedna nebezpečná střela, zato hned po návratu z kabin umístila mladší verze Jana Kollera hlavou nechytatelně do vinglu Ramšákův centr.

Chudé skóre přestálo pokusy Sítaře i Koštíře, na druhé straně napálil opět Sedláček z malého vápna tyč bousovské brány a v poslední minutě ještě Hampl zmařil nájezd Kohoutovi. Nováček I. A třídy si pohoršil na desátou figuru.

„V B třídě jsme stříleli spoustu gólů, tady je méně času i méně šancí a každá neproměněná nás může stát výsledek,“ uzavřel hodnocení Luděk Holub.

Bousovské fotbalisty čeká snad už jen jedno utkání v azylu, závěr podzimu by měli odehrát na zrekonstruovaném vlastním hřišti.