Kliknutím zvětšíte
V Deníku jsme přes zimní období vzpomínali na seriál Okresní přebor i na devadesátá léta minulého století. V té době působil v okresních soutěžích také legendární rozhodčí Jaromír Čejka z Boroviny. Na uvedené období ale příliš nevzpomíná. „V té době jsem měl již na starost jen pískat a posouvat svůj rekord dál a dál. Obecně mi ta léta nic neříkají,“ přiznává s úsměvem.
Vy jste řídil zápasy nejvyšší soutěže v letech 1970 až 1978. V jednom ze starších rozhovorů jste prozradil, že jste měl tehdy problémy s fotbalovými šéfy. Proč?
Kvůli osmašedesátému a nesouhlasu se vstupem vojsk do Československa. Když jsem v roce sedmdesát přišel do ligy, byl jsem jediný z těch dvaceti čtyř rozhodčích z celého Československa jako nestraník.
Tak to jste vydržel v lize docela dlouho.
Za tři roky ze mě udělali dokonce mezinárodního rozhodčího. Pětkrát jsem byl venku na mezistátních zápasech. Nakonec na mě ale žaloval nějaký Pražák-komunista. A předseda rozhodčích Korček z Bratislavy, také komunista, mi povídá, abych mu přinesl „stranický preukaz“. Řekl jsem mu, že žádný nemám.
Co on na to?
Potom jsem letěl do Vídně na zápas Rakousko - Lucembursko. Moje maminka byla rodačka z Vídně, a já jsem její sestru ani nikoho dalšího neznal. Když jsem tam byl, tak jsem se s tetou setkal. Byla to celá máma. Po návratu do hotelu to na mě ten šmejd Kopalů, už je také v Pánu, žaloval. Na další zápas do Turecka, kam jsem byl nominován, už jsem neletěl.
V lize jste ale pokračoval dál.
Mám dokonce i písemně, že jsem výborný rozhodčí a zvažují mě zapsat na mezinárodní listinu. Ale protože mám tyto problémy, neučiní tak, ale mohu pískat naši první ligu. Jen s tím omezením výjezdu do zahraničí. A už jsem nikam nejel…
Přesto jste s první ligou záhy skončil. Proč tak brzy?
V roce 1978 jsem byl třetí v hodnocení v lize. Přesto mě chtěli dát do druhé ligy. Tak jsem jim řekl, že to ne a vrátil jsem se na okres. A jsem tady do dneška.
Jak vás brali hráči a fanoušci? Přece jenom z ligy rovnou do okresu, to je hodně rychlý sešup.
V okrese jsem nikdy neměl žádné problémy. Všude mě brali jako zkušeného rozhodčího. Samozřejmě, že pokaždé se najde pár bláznů, kteří si nevidí do pusy.
Kde jsou nebo byli na Třebíčsku nejbouřlivější fanoušci?
V Čáslavicích. Tam jsem se je vždy snažil srovnat v duchu pravidel. A výsledkem toho je, že to je dosud jediný oddíl, který mě vetuje. Trošku mě to u srdce bolí. Na druhou stranu si ale říkám, proč mám mezi ně jezdit, když jen řvou, urážejí, nadávají… Přitom jsem tam měl plno kamarádů.
Od pokřikování může být někdy blízko i horšímu projevu nespokojenosti. Kolikrát jste byl ve své bohaté kariéře inzultován?
Jen třikrát ze skoro sedmi tisíc zápasů. První byla při utkání Budišov - Stařeč. Za stavu 1:0 jsem pískl na domácí penaltu. Budišov dal ze hry na 2:1, hosté podruhé vyrovnali. Domácí znovu vedli, a asi tři minuty před koncem nějaký Honza Svobodů napálil šílený bodlo za velkým vápnem a vyrovnal na 3:3. Po zápase na mě čekalo deset chlapů, začali mě obtěžovat, trhat, a vzali mi civilní věci. Nakonec je ředitel školy, kde jsem se tenkrát převlékal, nějak vyhnal a vyvedl mě zadem ven na druhou stranu. To oni nečekali, a když jsem ujížděl, ještě po mě házeli kameny. (směje se)
A druhá inzultace?
Potom jsem byl inzultován v Jihlavě. To bylo při utkání Motorpal - Jiskra Medlánky. Hráč Gajda tam do mě strčil tak, že jsem zavrávoral a málem jsem se svalil. Tak jsem to ukončil. Na něj mám v té souvislosti ještě jednu vzpomínku.
Povídejte.
Asi za půl roku poté jsem jel pískat do Nového Města dorost. Z okna tam koukal nějaký rozhodčí, který měl potom řídit hlavní utkání. Na tenhle moment jsem nejméně čekal, povídá mi. Já se otočil - a on to byl ten hráč Medlánek, co do mě strčil. Tak jsme si podali ruce. (usmívá se) On se pak dostal až do druhé ligy a dělal delegáta.
Třetí inzultace byla v první lize, že?
Ano. V přímém televizním přenosu při utkání Nitra - Sparta. Tam jsem byl na pomezí. Sparta vedla 2:1 a asi sedm minut před koncem mě diváci trefili z praku takovým válečkem mezi ucho a spánek. To byla rána jako hrom, až jsem klekl na kolena.
Abychom nekončili moc násilně. Jak se těšíte na fotbalové jaro?
Je mi třiaosmdesát a půl roku pryč, blížím se k sedmi tisícům odřízených zápasů. Ještě bych tu metu chtěl dotáhnout, ale nevím… Covid mi s těmi plány zamíchal.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
