Pálit ostrými začal až po přestávce. Jeho nevídaný apetit nešel zkrotit, protihráči už i prosili, aby je ušetřil. „Říkali mi, jestli už toho nechci nechat. Že už je nebaví za mnou běhat,“ smál se při vzpomínce na kanonádu a dodal: „Něco takového jsem ještě nezažil. Nepamatuji si to ani v žácích.“

Jiří Holenda je pravidelným hráčem prvního týmu. Ke startu za rezervu mu pomohla náhoda. Hrálo se v neděli, den předtím na duel krajského přeboru nedošlo. „Přijeli jsme do Okříšek, hřiště bylo pod vodou. Domluvili jsme se na náhradním termínu uprostřed týdne,“ vzpomenul.

Na cestě zpátky jeho otec a zároveň trenér prvního týmu nabídl hráčům, jestli si nechtějí zahrát alespoň za rezervu. Ve Speřicích byla pouť, některým se nechtělo, ale to nebyl případ Holendy. „Využil jsem toho. Měl jsem chuť do fotbalu, takže se mi ten zápas hodil,“ uvedl.

V prvním poločase rezerva Pacova ještě vzdorovala. Na ukazateli skóre svítilo vcelku normální skóre 2:0. Pozdější hrdina zápasu k tomu moc nepřispěl, marně hledal přesnou mušku. „Vůbec se mi nedařilo. Byl jsem za paliče šancí. V kabině mi ale starší kluci řekli, ať to řeším s větším klidem. Držel jsem se toho a začalo to tam padat,“ svěřil se.

Rychle oslavil hattrick, už rezignovaného soupeře dorazil v poslední čtvrthodině, kdy dostal míč do sítě hned pětkrát. Z unikátního střeleckého počinu levně nevyšel. Kabina si žádala své. „Po zápase jsem spěchal do Humpolce, kde hrál můj kamarád. Kluci se ale připomínali a já od toho neutíkám. Vykoupím se z toho pár lahvemi ruské vodky,“ sliboval jen pár hodin po zápase.

Jak to tehdy dopadlo, je otázkou. Každopádně teď se se spoluhráči vidí jen minimálně. „Občas si jdeme ve dvou nebo ve třech zaběhat. Ale nepřeháníme to, teď není moc na co trénovat,“ připustil Jiří Holenda.

Sportovcem je momentálně více pasivním. Sleduje televizi. „Mám radost z toho, že se rozeběhne liga. Fandím Spartě,“ svěřil se. V kabině TJ Dálnice to prý má těžké. „Je to sice půl na půl, ale hned vedle mě sedí kapitán týmu Pavel Honzárek, který je slávista.“