Rozhodla třiatřicátá minuta. To už bylo v ději zápasu napsáno hned několik neproměněných šancí Slavoje. V tomto případě to ale domácím klaplo. „Byl to centr t od Kuby Vodáčka. Už jsem se přesouval na zadní tyč. Míč propadl mezi obránci, stihl jsem se k němu vrátit. Pak už jsem ho uklidil pod víko,“ popisoval šťastný střelec.

V zápase byl hodně aktivní. Rychlostí a náběhy po křídle dělal soupeřově obraně potíže. Jenže skóre se dál neměnilo. I proto to byly hodně velké nervy. „Škoda toho břevna ve druhém poločase,“ zalitoval.

Ano, jeho tým by mohl být po druhé trefě v klidu. Místo toho se o vítězství strachoval do posledních minut. Rozhodně nepůsobil jistě, nervozita narůstala. Na hřišti i na lavičce. Nakonec to klaplo. I přes několik nepříjemných standardek Ledče v posledních minutách Žirovnice hubenou, ale hodně důležitou výhru udržela.

Po dvou předešlých utkáních, v nichž defenzíva Slavoje připomínala průchoďák to tentokrát klaplo. Nula na kontě inkasovaných branek potěšila. „Ještě jsem v kabině nebyl. Snad bude trenér spokojený. Zvládli jsme to jako tým. Směrem dozadu jsme hráli dobře. Bylo to už potřeba, protože v těch minulých zápasech jsme udělali až příliš mnoho chyb,“ uvedl Vojtěch Cajz.

Žirovnice tak vítězstvím nad Ledčí odmítla pád do spodních pater tabulky. Naopak oživila naději, že by se mohla opakovat skvělá minulá půlsezona.