Kandidaturu na předsedu jste ohlásil poměrně brzy. Byla chvíle, než se volby uskutečnily, kdy jste zalitoval, že do toho jdete?
Když se teď nad tím zamyslím a budu upřímný, tak mě to napadlo až těsně před volbami. Když už se to blížilo. Byla to ale jenom chvilka. Moje důvody ke kandidatuře byly silné. Když jsem přihlášku podal, byl jsem přesvědčený, že do toho chci jít a udělat pro to maximum až do konce, ale slušnou cestou.

Co byly ony silné důvody?
Ve fotbale se pohybuji spoustu let, dlouhou dobu jsem i sekretářem okresního svazu. Cítil jsem, že bych chtěl mít na věci větší vliv, posunout je dál a vadila mi i míra vystupování a chování. Tím ale netvrdím, že Vašek Masopust byl špatným předsedou. Naopak oceňuji jeho pracovitost.

Vinou doby mezi podáním přihlášek a volbami samotnými uplynulo poměrně dost času. Jakou jste měl zpětnou vazbu, že kandidujete na post, na němž byl Václav Masopust devatenáct let?
Zaznamenal reakce pozitivní i negativní, což je normální. Cítil jsem ale podporu, to převažovalo. Potěšilo mě, že jsem pozitivní zpětnou vazbu dostával od řady dlouholetých funkcionářů. Za sebe mohu říci, že jsem moc stál o to, aby Vašek Masopust na svazu zůstal, i když volby prohraje. To se bohužel nestalo.

Co se mezi vámi odehrálo na valné hromadě, kdy byly známy výsledky voleb?
Vašek byl první, kdo mi přišel poblahopřát. Cením si i toho, že mi řekl, abych vzal kluka, sednul na kolo a zajel k nim do Rohovky na pivo. Beru to tak, že volby jsem vyhrál já, ale on je neprohrál. Odešel se ctí. Já jsem zdůrazňoval, že proti němu nekandiduji.

Zkušenosti Václava Masopusta jsou za ty roky velké. Dovedete si představit, že za ním půjdete pro radu?
Rád se s ním pobavím, poslechnu si jeho názor. Budu rád, když se za námi na výkonném výboru zastaví, nebo zajde sám za mnou. Když bude příležitost, i na to pivo s ním půjdu, pokud bude mít zájem. Potlesk, kterým delegáti na valné hromadě ocenili jeho práci, byl na místě.

Ještě se u osoby Václava Masopusta jednu otázku zdržme. Co udělal dobře, za co si ho ceníte?
Povedla se tu velmi dobře nastartovat práce s mládeží, což byl důsledek spolupráce s trenérem asociace Martinem Moravcem. Dobře se i hospodařilo s penězi. V investicích se tu poslední roky nestřílelo od boku, pořizovalo se to, na co byly peníze a hospodařilo se s rozumem.

Práce s mládeží má bohužel i kazy. Struktura okresních soutěží není kompletní ve všech věkových kategoriích. Co se s tím dá dělat?
Cestu vidím v tom, abychom přilákaly zpět oddíly, která svá družstva umísťovaly do jiných okresů. Teď mám na mysli Černovice a Košetice. Pokud by se vrátily, byla by možnost založit soutěže a možná by se pak přidaly i další kluby. Musíme se pokusit za každou cenu nastartovat soutěž dorostu.

Další bolestí okresního fotbalu na Pelhřimovsku jsou rozhodčí. To ale není jen záležitost posledních let. Dá se s tím něco dělat?
Je to opravdu letitý problém. A doba nám nepomáhá. Stejně jako hráči za poslední rok odehráli minimum zápasů, tak jich rozhodčí také málo odpískali. Až se restartují soutěže, projeví se to na nich. Bude jim chybět praxe, jistota a budou dělat víc chyb. Když k tomu přidáme současnou atmosféru ve společnosti, je jasné, že budou pod velkým tlakem. Nelze počítat s tím, že se nám zájemci na pozici rozhodčích pohrnou. Dneska už nikdo neslyší ani na zvýšení odměn. Důležité je ale nerezignovat, dělat maximum pro nápravu této situace.

Dokážete odhadnout, do jaké míry je počet rozhodčích na Pelhřimovsku poddimenzován?
Byla, je a bude snaha o to, aby se zápasy okresního přeboru obsazovaly třemi rozhodčími. K tomu nám jich momentálně chybí minimálně deset až patnáct. Z tohoto důvodu bychom každý rok potřebovali získat tak pět nových rozhodčích a udržet je u toho. Pak by byla šance ke zlepšení současného stavu.