Ty dva roky připomíná Don Quijota. Stejně jako hrdina španělského románu se pere s větrnými mlýny bez očividného výsledku. Logicky ztrácí síly. „Popsal jste to přesně. Tak nějak se teď cítím,“ potvrdil, ale brečet nehodlá. „Základem je být pozitivní. Tedy ne na covid,“ přešel do smíchu.

Podobné nálady střídá. Přiznává, že v hlavě pracuje i s variantou, že se soutěž zase nedohraje a v srpnu bude sbírat síly na v pořadí třetí boj o divizi. „Stát se to může. Vadilo by mi to ale hodně. Byla by to obrovská rána pro mě i pro tým,“ vyjádřil se.

Těžko říci, zda by síly na nový pokus našel. Sám neví. „Nedokážu říci, co by bylo. Asi bych s trénováním neskončil, ale zpracovat to v hlavě by bylo hodně těžké,“ přiznal pochopitelné.

Že by v takovém případě přišel o tým, který by ztratil motivaci, se nebojí. „Pokud by to otrávilo ty starší, to bych přijal. Ale co ti dvacetiletí? Mají všechno před sebou, ty to zlomit nesmí. I kdybychom přišli o dvě sezony, fotbalový život tím pro ně nekončil,“ upozornil.

V Pelhřimově se pochopitelně teď netrénuje. Ostatně jako značnou část loňského kalendářního roku. Hráči mají individuální plány. Trenér ale víc volného času nemá. „Pracovně jsem hodně vytížený. Není to tak, že bych přijel ve tři z práce a lehl si na gauč. Mám dvě malé děti a tím je řečeno vše,“ prohlásil.

Přesto přiznává, že mu něco důležitého chybí. „Postrádám ten každodenní kontakt s kluky. Jsem s nimi rád, přece jen mě od nich tolik let nedělí. Máme si co říci nejen o fotbale,“ vysvětlil.

I z tohoto důvodu vyhledává s nimi kontakt prostřednictvím internetových aplikací. „Hodně si píšeme. Cítím z nich sílu. Nechci, aby znělo tak, že se vytahuji, ale jsem rád, že jsme mužstvo poskládali zrovna z takových typů hráčů. Jsou to bojovníci, nestěžují si. To mi pomáhá,“ zmínil se Pavel Regásek.


Načítám tabulku …