Jakub Vodáček se přidal v podobném. „Pokud si ti dva rozumí a spolupracují, je to velká výhoda. Nám se to daří a tím, že na sebe strháváme pozornost bránících hráčů, uvolňujeme prostory pro ostatní,“ svěřil se.

Spolupráce žirovnických kreativců se datuje od počátku loňského roku. To se z Rakouska vrátil Lukáš Dýnek, Jakub Vodáček v té chvíli už platil za špílmachra Slavoje. Trenér Miroslav Zeman celkem logicky potřeboval na hřišti oba dva, takže přišel s vizí, že se o roli ve středu pole rozdělí.

V přípravě to nevypadalo špatně. Žirovnice měla dobré výsledky. Úvod jara byl ale jako ze zlého sna. Body od Budína si odvezla Náměšť, debaklem skončil i zápas na hřišti posledních Košetic. „Podcenili jsme to. Mysleli jsme si, že to půjde samo. Myslel jsem si to i já. Výsledky nám pomohly otevřít oči,“ vzpomenul Lukáš Dýnek.

Jakub Vodáček měl pro ten stav větší pochopení. „Do Žirovnice jsem se vrátil chvíli před Lukášem. Oba jsme byli na něco zvyklí, něco se od nás chtělo v bývalých klubech. Byli jsme tak nastavení, muselo si to sednout. Chtělo to čas na to, abychom si na sebe zvykli,“ konstatoval.

A také dohodu. „Po tom začátku jsme si to vyříkali. Ne my dva, ale celý tým,“ prozradil Lukáš Dýnek. Faktem je, že i když zbytek jara přinesl jen postupné lepšení výkonů, občas to stále ještě trochu drhlo. Nastavení spolupráce špílmachrů se naplno projevilo na podzim této sezony.

Důvodem je tak trochu upravení rolí. Jakub Vodáček se vysunul více dopředu. Pohybuje se před zálohou, někdy i vyloženě na hrotu útoku. „Více se ode mne očekávají góly a gólové přihrávky. Do kombinací se zapojuji později,“ nastínil. Jeho parťák se při rozvíjení útoků dostává k míči dříve. „Přebírám balon od obrany. Mám na starosti přechod do útoku,“ objasnil.

 

Oba si nové nastavení ve hře pochvalují. A citelný je i výše zmíněný respekt k tomu druhému. „Pomohlo nám to. Dřív se nám stávalo, že jsme nabíhali do stejných prostorů. Kuba má teď možnost víc se zapojit do zakončení. Vydělali jsme na tom, střelecky se mu na podzim dařilo,“ zmínil trefy spoluhráče Lukáš Dýnek. „Lukášovi zůstala důležitá role. O tom, jestli útok bude úspěšný, rozhoduje kvalita přihrávek dlouho před zakončením. A on při tom odvádí velmi dobrou práci,“ pochválil kolegu Jakub Vodáček.

Ze hry Slavoje tak v poslední sezoně prakticky vymizely falešné tóny. Druhá příčka v tabulce krajského přeboru před anulováním sezony do značné míry výsledkem dobrých vztahů mezi lídry týmu. „Známe se od malička. Jako žáčci jsme spolu podávali balony. Pak jsme chodili i na stejnou školu do Jindřichova Hradce. Teď Kuba pracuje v Praze, takže se vidíme jen o víkendech. Fotbalově si ale rozumíme,“ ubezpečil Lukáš Dýnek.