Hlavně ale při analýze tohoto stavu nepoužívejte slovo náhoda. To hned do diskuse letí argumenty. „Náhodně vyhrajete jednou dvakrát. Náš podzimní výsledek byl postavený na třinácti kolech. To už náhoda není a být ani nemůže. Netvrdím, že v tom není žádná míra štěstí a že patříme stoprocentně na druhou příčku. Beru to tak, že Pelhřimov je kvalitou odskočený, pak je nás tam tak pět. Nahoře v tabulce jsme ale byli zaslouženě,“ prohlásil rezolutně.

Pokud budeme hledat příčiny, proč se Žirovnice do této historické situace dostala, musíme se přesunout do léta 2017, kdy Zeman k týmu nastoupil. „Hlavy byly dole. Kluci si moc nevěřili,“ vzpomenul na první setkání s týmem, ale hned dodal: „Není to ale kritika mého předchůdce. To je po sestupu všude a proto se dělají změny trenérů,“ zůstal férový.

Jako první měnil tým po lidské stránce, pak teprve po té fotbalové. „Pro mě je parta všechno. Mančaft se musel dát dohromady, aby bylo na hřišti vidět, že všichni táhneme za jeden provaz,“ vysvětlil. Přímý dotaz, zda si tehdy sedl s hráči k pivu ale nepotvrdil: „Prostě jsme si sedli. Kluci si něco řekli mezi sebou, další jsem k tehdejšímu stavu řekl já. Bylo to o to snazší, že většina týmu se znala od útlého dětství. V takové skupině se dělá parta snáz, než když máte kabinu plnou dojíždějících hráčů,“ nabídl zkušenost.

Na hřišti se jako první měnilo nastavení obrany. Žirovnice začala hrát na čtyři hráče v řadě. „To byla taková změna, která bohužel semlela některé zkušenější hráče,“ přiznal, že odlétávaly pomyslné třísky. Po půl roce mu z kádru vypadla klubová ikona David Kuš. „Bylo mi ho líto. Snažil se, ale už se těm změnám nebyl schopný přizpůsobit tak pružně, jako ti mladší. Mám pro to pochopení, některé věci se kolem třicítky mění obtížně. Bohužel pro mě jiná cesta nebyla,“ trochu se i zpětně omluvil. Místo ve středu obrany postupně zaujal vedle Knotka Tolkner.

Po prvním půlroce v áčku spolu s Kušem skončil i Tomáš Houška. V tu chvíli nejlepší střelec týmu. Trenér prostě hodlal dál uvolňovat místa pro mladší. Mělo to ale jednu slabinu. Najednou mu chyběly osobnosti. „Naštěstí ještě v průběhu toho prvního půlroku se vrátil Jakub Vodáček. Tuhle roli rychle přebral. Od té doby je takovou mou pravou rukou uvnitř týmu,“ okomentoval střídání lídrů kabiny.

Žirovnice se hned po roce posunula zpět do krajského přeboru. Navzdory tomu, že vedení klubu dávalo trenérovi na návrat dvojnásobnou dobu. A také navzdory tomu, že Žirovnice v átřídě začala katastrofálně. Po třech kolech měla jen bod. „V tu chvíli jsme byli na padáka. Byl jsem ale přesvědčený, že jdeme správnou cestou a že se výsledky dostaví. Jednoduchá doba to ale nebyla,“ přiznal Miroslav Zeman.

V první sezoně v přeboru ještě Žirovnice nevyčnívala. Bylo z toho desáté místo. Na podzim loňského roku už byl šok dokonalý. Tým na druhou příčku vystoupal zásluhou hodně sebevědomého projevu a snad s výjimkou zápasu ve Speřicích po hře nastavené na kvalitu v útoku. „Raději hraji na 4:2 než na 1:0. Povedlo se mi přenastavit tým, že jsme třetí podle počtu nastřílených branek v soutěži,“ těší kouče.

Přerod Žirovnice u konce patrně není. V budoucnu se můžeme dočkat i třeba toho, že přejde jen na tři obránce. „Hrajeme tak občas v přípravě a zkusili jsme si to několikrát i při mistráku. A párkrát jsme to i zvládli,“ přiznal Miroslav Zeman, ale dodal: „Je potřeba mít na to hráče, kteří se z toho nepodělají. Změna to ale tak velká není. On dnešní fotbal je stejně o tom, že deset hráčů útočí i brání,“ upozornil na tolik opěvované pojetí, s nímž jako první přišli před řadou let Nizozemci.