Po čtyřech letech na lavičce Slavoje Polná jste se rozhodl skončit. Jaký byl důvod?
Už jsme měli naplánovanou přípravu, ale nevyšla jednání s novými hráči a nedoplnil se kádr, jak jsem si představoval. Proto jsem se po krátké čtyřdenní dovolené takhle rozhodl. Člověka to musí hlavně bavit, musí ta práce mít smysl, a to mi tam chybělo.

Hlavním důvodem byl tedy podle vás nevyhovující kádr pro novou divizní sezonu?
Od toho zápasu se Spartou jsme ty stěžejní hráče jen pouštěli pryč. Vedení pak nedokázalo z finančních a jiných důvodů nové hráče, kteří by je výkonnostně nahradili, přivést.

Už loňský podzim, kdy jste skončili předposlední, byl varovným prstem.
Přesně tak. Ale na to jsme myslím v zimě zareagovali. Přišli tři hráči z Afriky plus Navrátil, a docela to mělo hlavu a patu. Ale pak to všechno zastavil koronavirus. Ti tři odešli, a noví hráči nepřišli. A v téhle době se hrát s nízkonákladovými hráči a kluky z béčka, kteří by měli jen doplňovat osu týmu, divize hrát prostě nedá. Navíc po mém odchodu odešli další čtyři kluci, kteří měli hrát v základu.

Michal Lovětínský
Fotbal hrál v Třešti, v Bedřichově, v Lukách nad Jihlavou, v Jihlavě a za Slavoj Polná. Tam začal od sezony 2016/2017 s trénováním. Vytáhlý středopolař má na svém kontě sedmadvacet ligových startů, ve kterých dal dva góly. Ve druhé lize odehrál 104 utkání a vstřelil devět branek. Jako trenér si nejvíce považuje pohárových utkání se Sigmou a Spartou, kterou jeho tým před dvěma roky ve třetím kole nevídaným způsobem potrápil. Až dvě branky v závěru daly výsledku očekávané skóre 1:4.

Má tedy Slavoj zaděláno na problém?
To oslabení je tak radikální, že to v Polné budou mít složité. Jsem sám zvědavý, jestli se jim to podaří doplnit, protože v dnešní době sehnat kvalitní hráče je veliký problém.

Za čtyřleté působení jste se s Polnou vždy pohyboval ve středu divizní tabulky a určitě jen tak nezapomenete na pohárová utkání s pražskou Spartou či olomouckou Sigmou.
To jednoznačně. To byl vrchol mého trenérského působení. Hrála tady Olomouc, Sparta, přišlo spousta lidí. To jsou ty největší milníky a já na působení v Polné bude vzpomínat v dobrém. Ale změny k trenérskému životu prostě patří.

Jaké teď budou vaše další trenérské kroky?
Přes koleno to nelámu, že bych se někam hnal. Nějaké malé nabídky sice byly, ale já bych si chtěl chvilku odpočinout. Ono se to ani moc neví, že jsem v Polné skončil. Moc to neřeším a nechávám tomu volný průběh. Nechci o tom teď ani moc přemýšlet.

Nemáte ambice vrátit se do Jihlavy a trénovat mládež, stejně jako vaši bývalí spoluhráči Tomáš Kaplan a Michal Veselý?
Všechno je o nabídce. Já mám výbornou práci u mého švagra, tam se mi libí, to bych nechtěl pouštět. Je to o domluvě a časové náročnosti. Parta kluků je tam asi dobrá, ale že bych někde klepal na dveře, to ne.

Jste hráčem Třeště, to bude platit stále? A uvidíme vás opět se prohánět po trávnících?
Bydlím blízko Třeště, začínal jsem tam, a už mám za sebou i pár tréninků. Stále mě to baví, i když třikrát v týdnu to na trénink nevidím, ale hrát ještě chci.

Tím pádem vás čekají „átřídní“ derby s Černíčí a bitvy s bratrem Dušanem. Na to se určitě těšíte.
Rozhodně! Už minulý rok jsme proti sobě hráli a tyhle zápasy jsou parádní. Jsou zdravě vyhecované, někdy až trochu nebezpečné a smrdí tam zranění. (smích) My jsme ty ročníky, které to pořád mlátili za barákem, jak to bývávalo, a to v nás je pořád. Jdeme do toho naplno. Teď ještě, aby to dobře dopadlo. (smích)