Pane Procházko, proč jste se, v podstatě zničehonic, rozhodl po týdnu letní přípravy u týmu Bystřice skončit?
Důvod je jednoduchý, nenašli jsme s hráči společnou řeč. Všechno bylo domluvené, zahájili jsme letní přípravu, jenže tréninková účast byla špatná. Přitom jsem měl zato, že jsme se předtím s hráči na všem dohodli.
Nad tréninkovou účastí jste si přitom občas postýskl už během jarní části minulé sezony 5. ligy…
Také proto jsem naplánoval začátek letní přípravy o týden déle. Věřil jsem, že třiatřicet dní volna je dost dlouhá doba na to, aby si hráči vyřídili dovolené či jiné věci. Jenže my zahájili přípravu a já neustále dostával samé omluvenky. Já jsem trenér a hráče potřebuji na hřišti, ne pořád s telefonem u ucha řešit omluvenky.
Pro vás, který jste se dlouhá léta pohyboval v profesionálním fotbalu, to asi muselo být o to úmornější?
Já samozřejmě chápu, že se pohybuji na úplně jiné úrovni, o tomhle to nebylo. Mrzí mě navíc, že se vesměs jedná o kluky, kteří nemají rodiny, u těch bych to rozhodně dokázal pochopit. Byl jsem z toho ohromně zklamaný a došla mi trpělivost. Rád bych ale řekl ještě jednu důležitou věc.
Povídejte.
V žádném případě bych nechtěl, aby můj konec u mužstva vyzněl nějak proti Bystřici, to v žádném případě. Na klub z města, ve kterém celý život žiju, bych nikdy nezanevřel. Určitě budu dál chodit na její domácí zápasy a budu mužstvu fandit, aby se pohybovalo na co nejlepších místech tabulky.
Takže vzpomínky na ten uplynulý půlrok nebudou negativní?
To stoprocentně ne. Můj konec byl myslím prospěšný pro obě strany. Bylo rozhodně lepší, když se mužstva ujal nový trenér ještě během přípravy, který si tak mohl tým budovat hned od začátku sezony k obrazu svému.
Hlavní cíl, zachránit na jaře pro Bystřici elitní krajskou soutěž, se vám podařilo splnit. Psychicky to ale musel být náročný půlrok?
Byl hodně náročný. Prakticky každý zápas jsme hráli o bytí a nebytí, protože jsme se pořád motali v sestupovém pásmu. Záchrana se ale nakonec povedla, za což musím hráčům poděkovat, protože to byla hlavně jejich zásluha.
Kam nyní povedou vaše další fotbalové kroky?
Na fotbal. (smích) Zatím nic konkrétního neplánuji, i když se o nějakých věcech s některými lidmi bavíme. Ale nijak dál bych to nechtěl rozvádět. Teď si chci od trénování v klidu odpočinout.
Takže budeme Pavla Procházku nějakou dobu vídat „jen“ jako diváka na stadionech při zápasech soutěží od kraje až po první ligu?
Dá se to tak říci. Já jezdím po fotbalech a u toho odpočívám. (usmívá se) Kromě Bystřice si zajedu na zápasy čtvrté ligy, pak určitě do Jihlavy či na Zbrojovku, navíc výborně je o víkendech rozložená také naše nejvyšší soutěž v televizi. Nemohu to najednou useknout a na fotbal nechodit, to prostě nejde.
