Před sezonou jste měli vyšší ambice, než zisk 14 bodů. Bylo reálné z deseti zápasů jich získat víc?
Já si myslím, že reálné bylo mít jich dvacet. O těch šest bodů jsme různými vlivy přišli. Měli jsme vyhrát doma s Šebkovicemi, měli jsme vyhrát v Přibyslavi a v Okříškách, a také v Třebíči, i když to beru tak, že remíza odpovídala.

Jaké vlivy máte na mysli?
Když vypíchnu jen ty nejzásadnější: je to neuznaný regulérní gól v Přibyslavi, vymyšlená penalta v Okříškách na 4:4, v Chotěboři nám dal ve druhé půlce dva góly hráč, který měl být v první vyloučený, a v Třebíči to byl faul na našeho hráče při vyrovnávacím gólu.

Nelíbila se vám tedy práce rozhodčích?
Můj pocit je, že z deseti utkání byla slušným způsobem odřízená jen čtyři. Musím říci, že všechny sporné situace, které vznikly, byly písknuté proti nám. Za pravdu nám dalo i video, nebo třeba delegát a komise rozhodčích.

Dá se také říci, že vás hned v prvním kole přibrzdila nečekaná domácí remíza s Šebkovicemi?
Určitě se nám začátek soutěže nepovedl. S Šebkovicemi jsme se neprosadili střelecky a dva body jsme ztratili. K pohodě nepřispěl ani zápas v Chotěboři a po výborném výkonu jsme v Okříškách brali jen bod, což byla škoda. Nebyli jsem spokojení, trápilo nás to a přemýšleli jsme, co změnit a jak udělat jinak. Ale bylo vidět, že kluci chtěli a makali.

Od pátého kola jste ale trochu ožili.
Podle mě byl zlomový zápas se Žirovnicí. Mužstvo si věřilo, a dokázalo to výsledkově zvládnout. A i když jsme pak dostali relativní výprask ve Velkém Meziříčí, kde jsme nastoupili v hodně okleštěné sestavě, tak už to bylo v dalších zápasech lepší. S Novou Vsí jsme to nevzdali a vybojovali cenou remízu, proti Bedřichovu to bylo jednoznačné a s Náměští jsme to fantasticky odehráli po taktické stránce. A vyhrát jsme mohli i v Třebíči.

Pro vás asi škoda, že se nepokračovalo dál.
Škoda to je, protože do formy se dostávalo postupně víc hráčů. Sice jsme měli těžký los, Speřice a Pelhřimov, ale my se na tyhle zápasy těšili. Mohlo dojít k překvapení a mohli jsme nějaké body přidat.

Do sezony jste šli i s tím, že chcete zapracovat na ofenzivní stránce. To se povedlo?
To se, myslím, podařilo. Branek střílíme víc, dali jsme jich třiadvacet, to není málo. Máme i více šancí. Myslím, že nás to tentokrát více táhlo dopředu.

Ale tím možná trpí obranná fáze. Dostali jste i dost branek.
Určitě je to i tím ofenzivnějším pojetím hry, ale hlavně proto, že jsme v obraně protočili jedenáct hráčů. Zaplať pánbůh, že obnovil činnost Tomáš Reiterman, který svými výbornými výkony kluky kolem strhával. Ale je pravda, že to, co jsme vždy měli, jistotu vzadu, přišlo trochu vniveč. A my bychom chtěli, aby ta obrana hrála konsolidovaněji.

Což je ale tvrdý oříšek, když jste sestavou hodně točili.
V dnešní době to nebude lehké. Ti hráči kvůli práci, zdraví, rodinám, nemohou nastupovat pravidelně, a budou se tam tím pádem víc točit. Ale tak to máme nastavené. Nechceme jít cestou, že řekneme: ty tři zápasy nemůžeš, tak končíš.

I proto během podzimu váš dres obléklo rekordních pětadvacet hráčů. Kde jste je vzali?
Máme kmenové hráče, a také hráče, kteří tu působili a teď hrají nižší soutěže, a když se na ně obrátíme a je to v jejich možnostech, neřeknou nikdy ne. Pak máme dobrou spolupráci s okolními kluby z nižších soutěží.

To je ovšem celkem složitý proces.
Sice je to nesystematické, ale když není dorost ani béčko, je to pro nás jediná varianta. Kdybychom si na některé zápasy, kdy nám chybělo třeba osm hráčů, tyhle kluky nepozvali, nebyli bychom schopní nastoupit. Je to sice náročnější, ale myslím, že se nám to daří a ten kolektiv je životaschopný. A je důležité, že sem tam nastoupí i ti starší kluci, kteří té hře mají pořád co dát.


Načítám tabulku …