Za herním i výsledkovým vzestupem mužstva stojí velká změna jeho tváře. Hned devět hráčů přišlo „z venku“ do kabiny po Pavlu Regáskovi. „Je to dost, ale ten počet mě nijak nepřekvapuje. Když jsem do Pelhřimova šel, chtěl jsem po vedení posily,“ svěřil se.

Regásek na pelhřimovskou lavičku usedl na podzim roku 2017. A chvíli tým poznával. Proto do jarní části sezony doplnil kádr jen o dva hráče. V Košeticích si vybral Aleše Vejsadu, Tomáš Jeřábek po poslední větší štaci v Humpolci už „odpočíval“ v Maratonu. „Potřeboval jsem zkušené hráče. Bylo mi jasné, že oba tu nebudou několik let. Naše původní dohoda byla na půl roku,“ vysvětlil kouč a pokračoval: „Oba dva si tohle období natáhli. Aleš u nás strávil rok, Tomáš končil až loni. Ani v jednom případě jsem nesáhl vedle. Pomohli nám,“ ohlíží se.

Pelhřimov se díky těmto příchodům odrazil ode dna. Hlavní vlna obměny kádru ale přišla v rámci letní přípravy. Do kádru přibylo hned sedm nových tváří.

V první řadě řešil pozici brankáře. „Sochor se dostal na vysokou školu. Tím pádem mohl trénovat jen v pátek a mně bylo jasné, že na pozici jedničky s ním počítat nemohu. Marek Dvořák v práci směnoval, takže toho jsme vždy jeden ze tří týdnů neměli,“ informoval o důvodech, proč se Pelhřimov začal poohlížet po brankáři.

Volba padla na Lukáše Holického, který si sezonu předtím zachytal jihočeských přebor v barvách Nové Včelnice. „Neznal jsem ho. Myslím tím osobně. Fotbalově jsem o něm věděl. Byl jsem přesvědčený, že je to dobrý brankář,“ líčil Pavel Regásek. Informace měl dobré, z Holického se stala pelhřimovská jednička.

Ve stejnou dobu přišel také Jakub Rejthar. Toho trenér znal naopak hodně dobře. „Když jsem v Jindřichově Hradci začínal s trénováním, měl jsem ho v týmu. To byl ale ještě žák,“ vzpomenul.

Rejthar pak působil v mládeži jihlavské Vysočiny, aby se následně vrátil domů. V tehdejším divizním kádru se na chvíli sešel s Pavlem Regáskem, který pomalu končil hráčskou etapu. Rejthar si místo u Vajgaru nezajistil a odešel na hostování do Jemnicka. „Tak nějak jsem na něj zapomněl a všiml jsem si ho až jako trenér Pelhřimova, když jsme tam hráli přípravný zápas. Zrovna jsme hledali někoho za Aleše Vejsadu a on se nám vyloženě hodil,“ svěřil se Pavel Regásek.

Na to, že Rejthara zná poměrně důkladně, mu v týmu hledal místo dlouho. Až ho loni v létě usadil na stoperu. „Řešil jsem problém, že dostáváme hodně gólů. Podle mě jsme v roce 2019 kvůli tomu soutěž nevyhráli. A Kuba stopera hrál v Jihlavě. Tak jsme ho tam zkusili a už na této pozici zůstal,“ vysvětlil kouč.

V Pacově našel Martina Kostrouna. Bohužel toho zabrzdila zranění. „Měl problémy s vazy a také s třísly. Na podzim se ale vrátil do sestavy a ukázal, jak je pro nás cenný. Vyplatilo se nám na něj počkat,“ nelituje Regásek.

V létě velkých změn přišli i Pavel Benda a Michal Naniaš. V obou případech se jednalo o návraty do pelhřimovského dresu po angažmá v Rakousku. „Pavla jsem znal dobře, protože jsme spolu studovali trenérskou licenci. O Michalovi jsem naopak nevěděl. Řešili jsme pozici stopera a upozornil mě na něj Martin Moravec. Trefil se dobře,“ děkuje zpětně Pavel Regásek.

Další návraty pak přinesla spolupráce s Košeticemi. Odtud se zpět do Pelhřimova přesunuli Jiří Kordík a především Martin Skořepa. Tomu Regásek našel místo na druhé straně obrany, než na které hrál v předešlém angažmá. „Vlevo máme Honzu Homolku. Vzhledem k tomu, že je pravák, tak jsme ho zkusili dát na druhou stranu a dneska to beru jako pro něj ideální variantu. Hodně mi připomíná Jirku Smrčku ze Žirovnice, se kterým jsem hrával. Skloní hlavu a valí kolem lajny dopředu. Je na tom skvěle fyzicky,“ zmínil trenér přednost Skořepy.

Loňský kalendářní rok už přinesl jen příchody z dorostu. Tým se očividně stabilizoval a dostavily se výsledky. Pelhřimov byl po podzimu v tabulce krajského přeboru na první příčce a směřoval za návratem do divize.