Fotbal jde dohromady více s pivem, ale na jihu Vysočiny do něj vstoupil vinař Lubomír Lampíř. Za Čáslavice hrál dvě dekády a v roce 2006 se do něj rozhodl vstoupit i jako mecenáš. Nováček 1. A třídy (už jako FC Čáslavice-Sádek) se ihned zařadil mezi její favority a skončil pátý.

Poté přišlo ještě jedno zaváhání v podobě pádu o patro níže, ale potom už přišly nejsvětlejší momenty v historii klubu. Po dvou letech totiž FC Čáslavice-Sádek slavil postup do krajského přeboru. „Byly to krásné okamžiky, hezky se na to vzpomíná,“ uvedl Lampíř.

Nováček si získal mezi zavedenými kluby rychle respekt a zle proháněl i největší favority. Výsledkem bylo páté místo. „Právě díky těmto zážitkům ničeho nelituji. Ta atmosféra na zápasech byla výborná, obec fotbalem žila, což bylo to, co jsem chtěl,“ vysvětluje Lampíř.

Na zápasy chodily pravidelně čtyři stovky diváků, velké množství fanoušků jezdilo i na venkovní zápasy. Domácí i venkovní zápasy vysílala živě internetová televize, čáslavický web převyšoval úroveň i některých ligových klubů. Především ale díky vazbě na Zbrojovku Brno dokázal přivést někdejší profesionální hráče v čele s Milanem Pacandou.

Dalšími známými postavami fotbalové historie na soupisce byli Pavel Šustr, Libor Zelníček, Pavel Vojtíšek. To se podařilo díky vazbě na Zbrojovku Brno. V Čáslavicích se objevovala třeba i brněnská legenda Karel Jarůšek.

Zdálo se, že druhá sezona bude pro vinařský klub ještě zářivější než ta první. Jenže chyba lávky. Tým s velkými osobnostmi a domácími hráči složitě hledal herní tvář. Což o to, útočná vozba budila respekt (51 nastřílených branek), ale defenziva byla nejpropustnější v celé soutěži.

V kontextu toho všeho baly třináctá příčka zklamáním ale v jejím průběhu už ne tolik překvapením. „Bohužel nastala situace, že úroveň některých kluků byla v porovnání s těmi domácími tak vysoká, že to nešlo skloubit,“ posteskl si Lampíř, který se v té době rozhodl výrazně omezit rozpočet.

S tím mu pomáhal i protřelý funkcionář Jan Jabůrek. Pád se ale zastavit nepodařilo. Sezony 2013-14 a 2014-15 zakončil klub na předposlední patnácté pozici, což ve druhém případě znamenalo sestup. A pak přišla druhá část horské dráhy – prudký sešup až na samé dno do čtvrté třídy. „Tenhle rychlý pád mě hodně mrzí, ale nešlo to táhnout do nekonečna. Měli jsme v plánu založit B-tým, aby se domácí kluci vyhráli a zacelili mezery po odchodech hvězd, ale už bohužel na to nedošlo.“

Všechno zlé je však pro něco dobré. Lubomír Lampíř na čáslavický fotbal rozhodně nezanevřel a je dodnes jeho součástí. „Hrají tu zdejší kluci, mají dobrou partu a to je hodně důležité,“ ví Lampíř, který se snažil navštívit maximální penzum zápasů i v době předkoronavirové.

Tým nyní patří mezi ty nejlepší ve třetí třídě Třebíčska a dost možná vyhlíží zase na světlejší okamžiky ve své historii. Otázkou však, je jak dopadne v letošní sezoně. Tedy jestli k tomu dostane příležitost…

Po shotu na Nově nám spadl web, vzpomíná Kratochvíl
Přenosy z venkovních zápasů na webových stránkách se stovkami sledujících? Denně nové články o dění v klubu, který hraje krajské soutěže? To vypadá spíše jako z pera autora science-fiction. V případě FC Čáslavice-Sádek to byla takřka pět let samozřejmost. Za touhle prací stál tým Davida Kratochvíla. „Byl to ojedinělý počin, za který si pan Lampíř zaslouží obrovské díky. Vzhledem k velkým nákladům se to kdekoliv na krajské úrovni bude jen těžko opakovat,“ tvrdí Kratochvíl.

Začněme od začátku. Jak jste se dostal k práci pro klubový web FC Čáslavice-Sádek?
Oslovil mě bývalý sekretář Robert Janda a potom mě seznámil s Lubomírem Lampířem. Ten mi nastínil představu, jak by si přál, aby propagace klubu vypadala. Následující slova budou znít možná trochu nadneseně, ale takhle to opravdu bylo. Chtěl, aby byl klub na veřejnosti vidět, přiblížit dění v amatérském klubu profesionálnímu sportu. Já jsem si vzal čas na rozmyšlenou a pak jsem na to kývl.

Co to obnášelo?
Nebylo to jen o spravování webu, vydávali jsme zpravodaj, starali se o sociální sítě. Kromě klasického preview před zápasem a jeho dohry to byly pak ještě další tři až čtyři články. Začali jsme v roce 2010 a na Vysočině jsme byli v tomto směru průkopníky.

Vzpomenete si na první přenos?
My jsme začali nejdříve formou reportáží, to bylo v sezoně 2010-11. Až v té další jsme začali dělat streamy. Ten první vidělo asi dva tisíce lidí, sledovanost se pak pohybovala mezi pěti a šesti sty odběratelů v průběhu zápasu.

Pořizování streamů muselo být finančně i časově hodně náročné. Vedl jste si nějaké statistiky v počtu odvysílaných hodin?
Vysílali jsme necelé tři sezony a to pouze venkovní zápasy. Bylo to zhruba osm přenosů za sezonu, co mě ale překvapilo, byl dosah. Měli jsme zprávy, že nás sledují i fanoušci z dovolené v Chorvatsku. (smích)

V dobách největší slávy hráli v klubu Milan Pacanda, Pavel Šustr, Pavel Vojtíšek a další. Jak přistupovaly hvězdy k vaší práci?
Pro mě to byl obrovský zážitek. Už od samého začátku. Dobře si vzpomínám, jak to začalo. Zrovna jsem byl na dovolené v Chorvatsku, když mi přišla od pana Lampíře zpráva o jejich příchodu a v ní stálo: ‚Naplánuj tiskovku.‘ Doslova jsem zalapal po dechu. Kluci byli ale naprosto fajn a zvyklí na média z velkého fotbalu, rozhovor nikdy neodmítli. Nemůžu si to vynachválit.

Jaká byla naopak spolupráce s „domácími“ hráči? Občas to není snadná záležitost, že?
Ze začátku všichni na mě koukali jak na blázna. Měl jsem ale velké štěstí, protože tehdejším kapitánem byl Petr Kylíšek (současný trenér Náměště – pozn. autora). On tmelil tým a kluci za ním šli. Cestu jsem tedy našel přes něj, Petr zaloboval v týmu. Když ale ostatní viděli, jaká je sledovanost, bylo vyhráno.

Prozradíte nějakou kuriozitu?
Když brankář Dítě pustil gól z půlky, tak se strhlo šílenství. Záběr odvysílala ve sportovních zprávách TV Nova a nám záhy spadl web. Najednou tam bylo sto tisíc návštěv. (smích)

Co říkali dění v klubu protivníci v soutěžích?
Na naše přenosy se dívali i fanoušci soupeře. Když se prohrálo, byli škodolibí. Najednou tam byly komentáře typu: ‚To jsem zvědavý, co tam napíšete a co tomu řeknou vaše hvězdy.‘ Samozřejmě snazší je dělat rozhovor po vítězném zápase, ale kluci v tom nedělali rozdíl. Když jsme v postupové sezoně do přeboru v nic neřešícím zápase prohráli v Bedřichově, tak dostal slovo Petr Kylíšek a výkon týmu pěkně sepsul. Nebylo to příjemné, ale kluci v tom nedělali rozdíly. My jsme se ale snažili dát prostor i trenérům a hráčům soupeře.

Nezmínil jste, že jste získal i cenu…
S webem FC Čáslavice-Sádek jsme vyhráli celokrajské kolo soutěže Zlatý erb. To byla pochopitelně pěkná odměna. Bohužel všechno má svůj konec a s úspornými opatřeními v klubu skončil i náš projekt. Musím ale poděkovat panu Lampířovi za neuvěřitelných pět let, za podporu a prostředky, které na to uvolnil. Zatím na naši práci nikdo nenavázal a zpětně si uvědomuju, že to hodně složité. Jen tak si to nikdo nemůže dovolit.