Kliknutím zvětšíte
Korunní princ krajského přeboru, věčně druhá. Z devíti předešlých sezon skončila Bystřice hned šestkrát těsně před vrcholem. Tým z města nad hradem Pernštejnem prokletí prolomil až v jubilejním desátém ročníku soutěže. Týmu tehdy šéfoval Karel Fencl, pro někdejšího mládežnického trenéra Jihlavy šlo o první štaci v dospělém fotbale.
„Bylo to nejhezčí fotbalové období, na které moc rád vzpomínám,“ říká.
Co jste tehdy v Bystřici změnil?
Ze začátku vlastně nic, protože první rok jsme skončili opět druzí. (smích) V krajském přeboru byla Bystřice známá hezkým kombinačním fotbalem, což je sice líbivá věc, ale počítají se především výsledky. Trošku jsme tomu museli přizpůsobit taktiku. Vzadu tehdy nebyly rychlostní typy hráčů, naopak vepředu jich bylo hodně ofenzivních, muselo se to trochu sladit a také někdy přizpůsobovat taktiku soupeři a stavu a rozměrům hřiště.
Byl postup před vaší druhou sezonou cílem?
Určitě jsme ho nedostali za úkol, ale z některých hráčů už byla cítit frustrace a tým po divizi toužil. Paradoxně se jí dočkal až ve chvíli, kdy už se to ani moc nečekalo.
Velkým favoritem tehdy byla Stará Říše, která vás také v obou vzájemných zápasech porazila, že?
Pro nás šlo o nepříjemného soupeře, který měl v kádru exligové fotbalisty a také exotické a rychlostně vybavené hráče, což nám nesvědčilo. Dlouhou dobu měla všechno ve svých rukách, ale psychicky nezvládla závěr soutěže a jako favorit nečekaně ztrácela. My jsme se naopak krůček po krůčku dostali do fáze, kdy jsme měli před posledním zápasem vše ve vlastních rukách.
Nakonec se poprvé od roku 2003 o titulu rozhodovalo až v posledním kole, kdy jste k jistotě potřebovali vyhrát v Jemnici, panovala velká nervozita?
Věděli jsme, že nás nečeká nic lehkého. Je tam zvláštní malé hřiště uprostřed parku, domácí tam těží ze standardek, mezi něž se počítají i dlouhé auty. Tuším, že jsme tam nastřelili tyčku, šli do vedení, ale Jemnicko právě po standardce vyrovnalo, pak Luba Zbytovský nedal penaltu, což ale ještě do přestávky napravil vedoucím gólem, pak už jsem i s ohledem na to, že Stará Říše v Nové Vsi hraje jen nerozhodně, věřil, že to zvládneme. Nebylo to tedy nic jednoduchého, ale o to větší pak byla radost a euforie. Dlouhá cesta zpátky byla náročná. (smích)
Nejlepším střelcem soutěže byl Miloš Prášil, kterého jste si sezonu předtím vytáhl z béčka z okresního přeboru, jak jste na něj přišel?
O jeho kvalitách se vědělo, Miloš ale vynikal i ve florbale, který tehdy byl v Bystřici na vzestupu a on ho preferoval. Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit, aby fotbal nezabalil a zkusil ho i na vyšší úrovni. Chytlo ho to, stal se výraznou oporou, kterou je vlastně dodnes.
Tehdejší osu týmu tvořili i Ondřej Vícha s Lubošem Zbytovským, kteří si pak zahráli i třetí ligu v Novém Městě…
Ondra ji vlastně hraje pořád a zraje jako víno, tím svým silovým způsobem a zkušenostmi je i v MSFL oporou. U Luboše se všeobecně vědělo, že jde o výborného fotbalistu, který by už tehdy klidně zvládl i tu třetí ligu.
Do vašeho příchodu hrál na kraji zálohy, pomohl mu posun do středu?
Když jsem viděl jeho akční rádius a fyzický fond, tak se to doslova nabízelo. Samozřejmě ze začátku s tím měl trochu problémy po taktické stránce, protože je živel, občas se nechal strhnout směrem dopředu, ale ve finále to byl motor týmu.
Před Bystřicí jste vlastně trénoval jen mládež, neměl jste ze začátku z tohoto přechodu obavy?
Je pravda, že to byla nová zkušenost, ale jsem bystřický rodák, hrával jsem tam, některé kluky jsem znal z jihlavské mládeže, takže ten první krok nebyl úplně do neznáma. O to víc mě těší, co se nám tam povedlo. Když to tak vezmu, šlo zatím o mé nejhezčí fotbalové období v životě, byť bylo hektické, protože jsem zároveň vedl dorost v Třebíči a byl hodně na cestách.
Nakonec jste zůstal ještě na tři divizní sezony a pak sám odešel…
Po těch pěti letech jsem cítil, že už by to chtělo v kabině změnu a zároveň si chtěl odpočinout.
Bystřice pak po dalších dvou letech z divize sestoupila a v loňském roce se do ní znovu vrátila, co na její počínání říkáte?
Návrat do divize svědčí o tom, že tam ten fotbal dělají dobře. Vím, že měli možnost postupu ze druhé příčky už rok předtím, ale asi ještě cítili, že na to nejsou připravení. V sestavě je ještě pár kluků, které pamatuji, včetně trenéra Oldy Veselého, který za mě ještě hrával.
Už tehdy jste si ho vybral jako asistenta, že?
Plynule z role hráče přešel k trénování, předpoklady k tomu měl už tehdy, což teď potvrzuje.
V divizi jste ještě v roce 2016 trénoval Žďár a Vrchovinu, v obou případech jen krátkodobě, proč?
V obou případech jsem tam přišel, když hrály o záchranu. Do Žďáru na jaro a i když se nám podařilo soutěž udržet, necítil jsem se tam dobře. Ne, že by tam byli špatní lidé, ale musel jsem dělat hodně ústupků a kompromisů, slevovat ze zásad. V Novém Městě jsem střídal trenéra během neúspěšného podzimu, kdy tam byla strašně dlouhá série bez bodového zisku. Sice jsme se pak výsledkově zvedli, ale do klubu se přes zimu vrátil staronový sponzor s vyššími ambicemi, které spojoval s návratem Richarda Zemana. Domluvili jsme se tak na mém přechodu k béčku, což pro mě byla nová a dobrá zkušenost.
Naposledy jste působil u mládeže v Havlíčkově Brodě, ale pak se vytratil…
Měl jsem časově náročné zaměstnání, ale teď už je to jinak a ke trénování bych se rád v nejbližší době vrátil.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
