Jakmile se její čtyřletý syn a pětiletá dcera „rochnili“ ve sněhu, bylo vše v pořádku. Při pohledu na hrající si děti však Klára po očku pokukovala, kam na případnou toaletu. Navíc musela na děti dávat pozor, aby do nich nenajel nezodpovědný sáňkař či sjezdař.
„Po dobytí prvního cíle - Horních Míseček - jsme zjistili, že je tam hlava na hlavě a na dolní půlce sjezdovky opravdu není možné dodržovat dvoumetrové rozestupy. Do záplavy sáňkařů pak také sjížděli skialpinisté a sjezdovka opravdu nebyla bezpečná. Nakonec se mi podařilo vytáhnout děti až na vrcholek Medvědína, kde jsme zjistili uzavřené toalety,“ říká Klára a dodává, že v tu chvíli byla už situace dramatická a její pětiletá Anežka se v kombinéze počůrala a v promočené kombinézce sjela na sáňkách až na Dolní Mísečky.
„Cesta trvala hodinu a půl, protože mladší syn sáňky neovládal a museli jsme na něj stále čekat. Opravdu mne překvapila nedostatečná infrastruktura, otevřené prodejní okénko s pitím ale uzavřené záchodky,“ naráží na paradox současných vládních (ne)opatření maminka Klára.