Krb, stará vana, sumec na zdi, rozbitá kamna. Opravdu nic, co by stálo za větší pozornost. První dojmy ze starého rozpadlého mlýna jsou rozpačité. Pak ale přichází pořádné překvapení. A taky radost. Jedna z budov ukrývá opravdový poklad. Je to jako sen. Sen každého průzkumníka, co zkouší různé náhodné tipy. A co právě vyhrál první cenu v loterii.

Čtyři patra, plno starého vybavení a strojů. To je panečku jiná. Se zatajeným dechem procházím budovu a nemůžu se na to všechno vynadívat. Pořád mi to připadá tak neuvěřitelné. Musím se všude pohybovat opatrně, schody už se rozpadají, ve stropech a podlahách jsou díry, někde vše drží jen silou vůle. Odvážím se jen tam, kde je bezpečno. Nemůžu si dovolit sebemenší chybu, sebemenší selhání. Let do propasti pode mnou nemůžu riskovat.

Hrad Orlík
Víte, ve které pohádce se objevila hradní zřícenina nad Humpolcem?

Prostě ne. Nevadí. I tak je tu báječně. Takový výlet do dávných dob. Představit si, jak to tu kdysi žilo, není vůbec těžké. Ještě mi to ale nestačilo a mířím do kopřiv a prodírám se někam za mlýn. Tam svou výpravu za dobrodružstvím končím. S tím, že se k sumcovi ještě někdy podívám, a třeba odkryji jeho další tajemství… Za pár měsíců opravdu znovu mířím k mlýnu. Tak bohužel. Asi má nového majitele a už se tu pracuje, na dveřích je cedule se zákazem vstupu. A tak dále, a tak dále. Ani se mi nechce přemýšlet nad tím, co se stalo s místem, kde se tak krásně cestovalo časem. A za tu jednu krásnou cestu pryč z roku 2020 kamsi do minulosti děkuji.

Zuzana Musilová