Vojslavický most (někdy též Dvojmost u Koberovic nebo Dvojmost u Píště) se klene nad údolím řeky Želivky severozápadně od Humpolce. Lokalitou byla ve třicátých letech dvacátého století naplánována dálnice, jež by spojovala tehdejší Československo v západovýchodním směru. Řeku zde překonávala po mostě, jehož výstavba začala v roce 1939. Po napadení Sovětského svazu Německem během druhé světové války (22. června 1941) ovšem stavební práce na dálnici ustaly. Po válce sice byly práce opětovně obnoveny, nicméně roku 1950 budování dálnice úplně skončilo.

Rostoucí intenzita dopravy však během šedesátých let 20. století podnítila obnovu prací na výstavbě dálnice. Její trasa zde měla podle původního projektu vést k mostu ve sklonu šest procent. Ten ale již poválečné technické normy neumožňovaly a limitovaly maximální stoupání či klesání hodnotou čtyři a půl procenta. Proto se vybudovaná stavba u Vojslavic v tehdejší podobě již nedala využít. Řešení přineslo postavení nového mostu z oceli nad existující stavbu, který sice využívá pilířů stávajícího mostu, ale jeho mostovka se nachází o dvanáct metrů výše. Zvolené řešení umožnilo dálnici sklon ve výši 4,2 procenta, čímž normám vyhověla.

Po horním mostě vede dálnice D1, po spodním, který je stále v provozu, silnice III/13036 spojující Vojslavice s Hořicemi. Objekt je kulturní památkou České republiky. Ve spodní části se dá zastavit a pokochat se okolní krajinou i mostem. 

Kamenný železniční viadukt u Němčic se nachází mezi Bernarticemi a Keblovem, poblíž vodní nádrže Švihov na Želivce. Němčicemi dříve procházela dnes už zrušená železniční trať z Trhového Štěpánova do Dolních Kralovic. Most u Němčic tak patří do skupiny "mrtvých" mostů. Ty byly buď nedostavěny, nebo časem ztratily své poslání. Obdobné objekty jsou například též u Hulic, v Borovsku, Brně-Králově Poli nebo v Nebovidech. Nedaleko viaduktu je pak rovněž polozatopený silniční most u Dolních Kralovic.

Údržbě takových objektů není věnována pozornost, nejsou však odstraňovány ani demolicí. I když právě u němčického mostu podobný osud hrozil. Hodlala ho totiž využít k natáčení Československá televize a most měl být vyhozen do povětří. Naštěstí k tomu nedošlo a most je nadále ozdobou krajiny. Zvláštností malebného pětiobloukového kamenného železničního mostu u Němčic je použití červeného kamene na jeho stavbu. Jeho barva spolu s okolní vegetací a modrou plochou vodní hladiny vytváří půvabný celek. Vstup na most je oficiálně zakázaný. 

Známé zatopené mosty u Hulic, které dříve překlenovaly údolí Sedlického (most u Borovska) a Sedmpanského (most u Hulic) potoka, měly být původně součástí autostrády Praha – Brno. Často jsou tyto mosty chybně označovány jako Hitlerovy, podle Adolfa Hitlera, který měl dát pokyn na výstavbu dálnice. Jedná se však o úplně jinou dálnici a Hitler neměl s těmito mosty nic společného. Hitlerova dálnice byl projekt přímého dálničního spojení hospodářsky významného města Breslau (nyní Wroclaw – Polská republika), ležícího v německé části Slezska, s Vídní, která se po připojení Rakouska stala součástí Německa.

Myšlenky postavit silnici napříč Československem se objevily ve třicátých letech 20. století. Objevilo se několik návrhů. Například měla vzniknout národní silnice Plzeň–Košice, silniční magistrála Cheb–Chust nebo dálková komunikace Cheb - Velký Bočkov. Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 byly ztrátou území okleštěny i důležité dopravní tepny, výstavba nových páteřních komunikací tak vzrostla na významu. Do konce roku 1938 byl vypracován podrobný projekt dálnice Praha–Brno–Slovensko, jejíž součástí měly být právě tyto mosty.

Jedná se o železobetonový oblouk (pravý a levý most) o rozpětí sto metrů s mostovkou o šířce dvaadvacet metrů. Stavba mostu přes údolí Sedlického potoka (výška nad údolím činila až sto metrů) začala v roce 1939. V roce 1942 byla vlivem stavební uzávěry v Protektorátu Čechy a Morava stavba přerušena a zakonzervována, dokončena byla asi třetina. Práce byly obnoveny opět po válce, do roku 1950 se most víceméně podařilo stavebně dokončit. Přesto most vypadá jako nedokončený. Chybí v podstatě už jen propojení s okolním terénem. 

Dokončen byl i menší o dvě stě padesát metrů západně ležící most přes Sedmpanský potok. Nedokončen zůstal zářez kopce mezi oběma mosty. V druhé polovině roku 1950 byly postupně práce na rozestavěné dálniční síti opětovně zastaveny, s výjimkou několika málo staveb včetně mostu u Borovska. Stavba mostu byla zkolaudována v prosinci 1952, ale vzhledem k opuštění koncepce dálnic v Československu byly rozestavěné úseky opuštěny. Osud mostů byl zpečetěn po rozhodnutí o výstavbě vodní nádrže Želivka. Kvůli ní bylo nutné změnit trasu později opět budované dálnice tak, aby obešla budoucí vzdutou hladinu nádrže (napuštěna 1976). Stavba dálnice D1 byla v těchto místech zahájena v roce 1969, do provozu byl pak úsek 009 Soutice – Loket uveden v roce 1977.

Stavba mostu se nachází v chráněném vodním pásmu, přístup do těchto prostorů je zakázán.

Petr Žák, Jednou stopou Českem

Více tipů na výlet a fotografií najdete na stránkách Jednou stopou Českem