Vila patřila jednomu z majitelů nakladatelství, a zároveň městskému radnímu. V historii této úžasné stavby však najdeme i tragické příběhy. Bohatý majitel měl téměř všechno - peníze, respekt, moc a krásnou ženu. Bohužel se po mnoho let nemohl dočkat vytouženého dítěte. Když se to stalo, zdálo se, že je nejšťastnějším mužem na světě. Radost však netrvala dlouho. Zatímco byl majitel vily na jedné ze svých mnoha pracovních cest, jeho žena, která mu chtěla dát radostný dárek, se rozhodla naučit je lyžovat. Při prvním sestupu dítě tak nešťastně spadlo, že se zabilo. Zarmoucený otec umístil na toto místo velký kamenný kříž, na památku této nešťastné nehody.
Netrvalo dlouho a znovu se nad krásnou vilou objevily černé mraky. Válka skončila, majitelé uprchli před blížícími se ruskými jednotkami. Po roce 1945 byla budova využívána jako mateřská škola. Po několika letech fungování byl smích a bezstarostná zábava přerušena strašlivým pronikavým výkřikem jednoho z pečovatelů o děti. Několik let starý chlapec spadl do několik metrů hlubokého odtoku. Přes záchrannou operaci se dítě nepodařilo zachránit.
Petr Mareš
