V letošním roce uplyne od úmrtí tohoto jedinečného českého malíře, grafika, ilustrátora a scénografa Oty Janečka, čtvrt století. Janeček kresbou vynikal již na reálce, kde se poprvé setkal s monografiemi významných světových malířů. Studoval kresbu na ČVUT v Praze a po uzavření vysokých škol za protektorátu dva roky na Uměleckoprůmyslové škole, ze které po prvních výstavních úspěších odešel. Ještě na studiích byl silně ovlivněný pařížskými modernisty, zejména Amadeem Modiglianim a Pablo Piccasem a jeho kubistickou formou. Ve druhé polovině 40. let objevuje pro svou tvorbu folklor a přírodní, organické motivy. Vznikají cykly jako „Trávy“, „Staré stromy“, „Zimní krajiny“ či „Města“. Kromě florálních a antropomorfních motivů je zaujat základním hledáním jakéhosi archetypálního tvaru a formy. Z tohoto období první poloviny šedesátých let pocházejí například obrazové cykly „Struktury“ či „Tvary“., Na konci šedesátých let symbolicky vyzdvihá motiv vejce jako věčného symbolu života. Realistická forma se v jeho tvorbě pravidelně střídá s formou vysoce abstrahující, jdoucí až na dřeň bytí. Lyrické obrazy imaginárních krajin, ptáků a rostlin střídají abstraktní kompozice hledající prazáklad života. Celou jeho tvorbou pak prostupuje i motiv ženského aktu. Ota Janeček se kromě malířské tvorby uplatnil i v dalších oborech – vytvářel sochařské skulptury, spolupracoval jako scénograf na filmech režisérů Jiřího Weisse a Jiřího Krejčíka, věnoval se grafice a stal se také velmi oblíbeným ilustrátorem dětských knih. U několika generací je nesmazatelně zapsán jako autor Slabikáře a mnoha učebnic.

Z našeho bohatého sbírkového fondu jsme vybrali jednu z kreseb ilustračního souboru ke knize pro nejmenší Zdeňka Kriebela: Co dělá v parku Sluníčko z počátku 60. let. 20. století.

HANA NOVÁKOVÁ, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě