Všichni chtějí na pivo a všichni chtějí k moři.

Nepřeháníme příliš, když uvádíme komentář tímto sloganem. Jenže ne všichni na pivo a k moři mohou. A v tom, kdo kam můžea nemůže, je zmatek.

Ten by měl přestat. A sicev zájmu základního a velmi silného práva: lidské rovnosti. Krom návštěvníků zavřených hospod jsme si všichni byli rovni v ústrcíchv zájmu ochrany nejohroženějších. Přicházející svoboda však nachází společnost rozkastovanou jako ve staré Indii.

Ti, kdo mají „dvě dávky“, tvoří kastu nejvyšší, ti mohou všechno. Nyní se od vlády dovídáme, že solidně budou moci cestovat i ti, kdo mají tři neděle po prvním očkování proti covidu. I to je nadřazená třída. Skoro stejnou výhodu pak mají ti, kdo nemoc prodělali. Ostatní jsou „páriové“, nedotknutelní.

Cestu do postcovidového světa, který se teď zdá býti vřelým a veselým, jim stále otevírají jen nepříjemné testy. Na zahrádkách restaurací si je snad mohou udělat sami a budou ukazovat jednu čárečku hygieně nebo policii. Ta bude vyrážet na přepadové kontroly. Aspoň to tak vypadá, máme-li věřit vládě.

Nejspíš to však dopadne tak, že nikdo nebude respektovat nic.

Na cestách do zahraničí a i při příjezdu do domácích hotelů se budou muset ti, kdo nepatří mezi ty , „kteří dostali dávku“, a ty, „kteří to prodělali“, testovat. Státní instituce by měly zaručit, aby toto testování bylo levné, všeobecně dostupné a přesné.

Co to konkrétně znamená? Nakoupili jsme miliony a miliony antigenních sad, a ty se musí udat.V zájmu rovnosti a zdraví ovšem je, aby lidé měli volný přístup k téměř stoprocentnímu PCR vyšetření. To by tedy mělo dramaticky zlevnit, pokud možno k nule, jak je tomuv některých sousedních zemích.

Zároveň by bylo dobré, aby se provádělo šetrnou formou, nikoli oním nepopulárním zasouváním tyčinky do nosu. Vyhodnocení by pak mělo být přirozeně co nejrychlejší a certifikát v mobilním telefonu nebo klidně na papíře jednoznačně strojově čitelnýa všeobecně použitelný.

Tento požadavek je patrně nad síly našich úřadů. Přesto by měl být co nejsilněji vznášen. Žijemev době mezi dobou covidovou a tou postcovidovou. Dá-li Bůh, bude trvat jen pár měsíců. Ale i na těchto pár měsíců by měla být zajištěna rovnost lidských práv a možností. Není totiž pochyb o tom, že Ústava platí a k moři a na pivo smějí všichni, kdo chtějí.