Poslanci v prvním kole snesli dost dobrých argumentů, proč to není v pořádku. A hlasovali proti. Češi, snad největší pejskomilové a kočkomilové na světě, se ozvali. Televize pustila pořad o nešťastném životě zvířátek. Dolní sněmovna otočila na obrtlíku. Z přátel rozumné přiměřenosti se stali zapálení ochránci zvířat a odhodlaní kati všech mizerů, kteří na ně snad vztáhnou nemytou pracku.

Se vztahem ke zvířatům si neumíme poradit.

Představme si děsivý obraz: Policie vtrhne do bytu lidské zrůdy. Od stropu tam visí za packy velký pes s vyvrženými vnitřnostmi. Ničema ho nejprve omráčil a poté bez milosti podřízl, aby z něj vykapala krev. Teď se chystá tou krví naplnit psí střeva a pochutnat si na nich. Divili byste se, kdyby muž zákona vystřelil bez vyzvání?

Jak čtenář tuší, nepopsali jsme nic jiného než tolik populární venkovskou zabíjačku. Zaměněn byl jen hlavní hrdina. Místo pašíka visí na háku pes. Zvíře přibližně stejně citlivé a inteligentní, přibližně stejně schopné vroucně, byť trochu vypočítavě milovat svého pána. A to je zabíjačka proti masovým popravám na jatkách vcelku lidská. Nemluvíme už vůbec o strojovém vraždění kuřat.

Samozřejmě, zpracování masa, to není týrání. A máme přísné veterinární zákony.

Opravdu?

Aniž bychom chtěli jakkoli snižovat ušlechtilé city bojovníků za lepší život zvířat, jeví se zpřísnění zákonů jako sporné a zbytečné. Proč? Jednak proto, že domácího mazlíčka povyšuje téměř na lidskou úroveň a bídný život masných zvířat neřeší. Jednak proto, že je berličkou pro neschopnou policii a alibistické soudy. Policie totiž není schopna odhalovat množírny a soudci nechtějí využít možností, které už dnes mají proti skutečným tyranům.