Čech si velkopansky poklepe na čelo: „Ach ti Rusové!“ Jenže spirálu iracionality, či chcete-li blbosti, odstartovali radní Prahy 6. To, že sochu Koněva odsoudili k smrti dalo by se ještě pochopit. Kdyby byl odvezen na důstojné místo a jeho pomník nahradila hezčí socha k poctě Rudé armády.

Tahat ho však na provaze za krk jako když Iráčané sundávali sochy Saddáma? A ještě pokoutně, za stavu nouze, když se nemohli sejít demonstranti? „Ach ti Češi!“, poklepe si na čelo Rus, pokud není bez sebe vzteky.

Vztah Čechů k Rusům je složitý. Obrozenci je milovali. Masaryk jimi téměř pohrdal. První republika dala útočiště uprchlíkům před Leninovým terorem. Milióny bezejmenných hrdinů ze Sovětského svazu měly naprosto zásadní podíl na vítězství nad Hitlerem a osvobození Československa. Jenže pak přišli Stalinovi komisaři a jen co se z nich Československo jakž takž oklepalo, Brežněvovy tanky.

To je zlá historie devatenáctého a dvacátého století. Kdyby si ji měli dodnes symbolicky vracet Němci a Francouzi, nebyla by moderní Evropa.

Rusko není spojenec ale není nepřítel. Česko má zcela praktický zájem na dobrých vztazích a výhodném obchodu. K tomu však patří i porozumění symbolům. Vítězství nad Hitlerem je hvězdnou hodinou v historii Ruska.

Parafrázujme Churchilla, který mluvil o nemnoha lidech RAF a přenesme se do Ruska „Nikdy lidstvo nedlužilo tolik takovému množství vojáků, kteří se obětovali.“ Potupné a hloupé odstranění sochy vojevůdce nemohou Rusové chápat jinak, než jako urážku padlých hrdinů. A to si mohou o Putinovi myslet svoje.

Chceme, aby se Rusové starali o hroby legionářů? Chceme slušně a seriózně obchodovat? Popravou kamenného Koněva jsme si uškodili.
Trestně stíhat jeho „katy“, jak to chce Šojgu, je z morálního i právního hlediska naprosto nesmyslné. Jenže první udělala blbost radnice Prahy 6. Je na čase, aby se omluvila a hledala nápravu.