Pokud bychom chtěli hledat jednoznačný společný jmenovatel dvou opozičních bloků, tedy Pirátů se STAN a trojkoalice Spolu (ODS, KDU-ČSL,TOP 09), nepochybně bychom ho našli v zahraniční politice.

Byť Ivan Bartoš před osmnácti lety hlasoval proti vstupu ČR do Evropské unie, dnes už to vidí jinak. Jeho tehdejší vzdor proti mainstreamu se s přibývajícími léty proměnil v podporu českého zakotvení ve společném evropském prostoru. Totéž platí o pirátském souznění s členstvím v NATO a prozápadní orientaci. Také ODS otupila svoje euroskeptické hrany a je spíš nakloněna debatám o efektivnějším působení bruselských struktur. Tím ale shoda v zásadních programových věcech končí.

Kateřina Perknerová
Kdo ještě z kola ven

Při startu předvolební kampaně všichni volební lídři zmíněných stran plamenně hovořili o nezávislosti justice, boji proti korupci, digitalizaci státu, podpoře vzdělání, ozdravení veřejných financí či ochraně životního prostředí, ale reálných průniků je tam málo. „Musíme se domluvit, jiná alternativa není,“ řekl mi při startu kampaně předseda STAN Vít Rakušan. Jeho přesvědčení chápu, ale samo o sobě určitě stačit nebude.

Piráti a STAN se nebrání mírnému zvyšování některých daní a přijetí eura, ODS oboje zcela odmítá, Bartošův blok je hodně zelený a podpořil by elektromobilitu, Fialova strana žádné nadšení tímto směrem nejeví. Legalizace marihuany a adopce dětí homosexuálními páry je pro Piráty samozřejmost, ale pro Jurečkovy lidovce nepřijatelná výstřednost. Suma sumárum, obě uskupení nabízejí voličům vizi vrácené budoucnosti, čti budoucnosti bez Andreje Babiše, ale po volbách může být všechno jinak.

Piráti a STAN mají programově daleko blíž k ČSSD než ke Spolu. A ODS zase k hnutí ANO, pokud by se o premiérský post přihlásil třeba Karel Havlíček. A dopadnout to může i tak, že v případě svého vítězství Babiš vytvoří menšinovou vládu s podporou SPD a KSČM. Proto je důležité číst nejen stranické programy, ale také přemýšlet o tom, kdo s kým je může realizovat, aniž by popřel svou podstatu.