Samozřejmě, i veřejnoprávní televizi zneužívající a soudy snažící se ovládnout polská vláda má stále k Lukašenkově běloruské postsovětské diktatuře daleko. V Polsku se zatím ještě nerozhánějí opoziční demonstrace, nezavírají protikandidáti prezidenta.

Ale útoky na západní novináře, kteří nepěkně píší o vládnoucím režimu zaznívaly před pár týdny od vládce Polska Jaroslawa Kaczynského podobně, jako nyní, zaznívají od Alexandra Lukašenka z Běloruska. Nelze prostě kázat vodu a pít víno. Nejde v Polsku demokracii demontovat a v Bělorusku za ní proti Lukašenkovi bojovat. Tedy jde to, ale o důvěryhodnosti tady nemůže být ani řeč.

Ačkoli si to nechceme připustit, vývoj posledních let v „nové Evropě“, v Polsku a Maďarsku, ale částečně i u nás, podkopal zájem Západu na rozšiřování Unie dál na Východ. EU prostě problémy, které jsou s naší částí Evropy, stačí. A přibírat do Unie další podobné země, na to už proto není síla.

Podkopává to i snahy demokratické části běloruské společnosti, která se nechce smířit s nekonečnou vládou Lukašenka a chce někdy v budoucnu žít v demokracii i EU. Bělorusové bohužel také platí za nás. Za to, že omlouváme naše dnešní autoritáře ve Varšavě a Budapešti.