Každý ví, že v tomhle se sčítání lidu „mýlí“: V Česku žije mnohem více Romů, než oněch 4458, kteří uvedli, že jsou romské národnosti. Jisté naopak je, že pouze necelých čtyři a půl tisíce Romů se se svým původem ztotožňuje, nebo jsou na něj nějakým způsobem hrdí.

To je povážlivé. Představme si, jak by nám zatrnulo u srdce, kdyby se k české národnosti hlásilo nějakých tři sta tisíc lidí v desetimilionové zemi. Proč nechtějí být ti ostatní Čechy? Stydí se za to? Bojí se, že by jim takové přiznání mohlo přivodit oplétačky s úřady nebo se sousedy? Nebo se jen prostě špatně cítí ve své kůži a prahnou po jiné?

Martin Komárek.
Napadá omikron mozky?

Počet těch, kdo chtějí být považováni papírově za Romy, navíc klesl. Sčítání lidu tak ilustruje, co je všeobecně známo, leč neřešeno. Většině Romů se u nás dobře nevede. Není potřeba rozebírat, zda si za to mohou sami, nebo zda je většina utlačuje. Pokud je totiž jejich původ přítěží, jasně to svědčí o tom, že v pořádku není ani většina, ani menšina. A tedy ani společnost.

Nová vláda má další podnět k přemýšlení. Jistě, dálnice. Jistě, digitalizace. Šetřit a šetřit. Nepatří ale spokojený život pro Romy také k nejdůležitějším úkolům?