Podle převora kláštera Jindřicha Zdíka Zdeňka Charouze ale není pouť smíření zaměřena do minulosti, byť ze zkušeností v minulosti nabytých pochopitelně vychází. „Pouť smíření je zaměřena na dnešního člověka, hledíme do budoucnosti. Jde o to, aby dnešní člověk uměl odpouštět, naučil se smiřovat," řekl k poselství pouti smíření převor Charouz.

Převor míní, že je třeba vedle připomínky zla minulého věnovat nemalou pozornost zlu současnému. „Všude kolem nás je spousta zla. Jen si vezměme imigranty, o nichž se v poslední době tolik hovoří. Přicházejí kvůli zlu a současně se setkávají s tím, že je nikde nechtějí," zamyslel se nad jedním z bytostně dnešních problémů Charouz.

Komunisté přeměnili želivských klášter na internační tábor v roce 1950, v dubnu toho roku se v tehdejším Československu uskutečnila takzvaná Akce K, která spočívala v nezákonné a násilné likvidaci klášterů a mužských katolických řeholních řádů.

Želivský klášter pak sloužil jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky až do roku 1956. V Želivě bylo internováno 464 kněžích a řeholníků. „Byli mezi nimi například kardinál František Tomášek, arcibiskup Karel Otčenášek, spirituál olomouckého semináře Antonín Šuránek, někdejší provinciál jezuitů Leopold Škarek nebo viceprovinciál téhož řádu Antonín Zgarbík," připomněla Hana Veronika Konvalinková z marketingového oddělení Kláštera Želiv.

Vzhledem k tomu, že se kostel Narození Panny Marie v Želivě v současnosti opravuje, přesunula správa kláštera letošní pouť smíření do ambitů kláštera. „Na poselství  pouti smíření se ale kvůli této okolnosti nic nemění," zdůraznil převor Charouz.

První pouť smíření se v Želivě uskutečnila 13. srpna 1968, kdy se zde uskutečnilo premiérové setkání internovaných kněží. Tradice byla obnovena v roce 1991, kdy se do Želiva vrátili premonstráti. Po zrušení internačního tábora bylo totiž v prostorách kláštera až do začátku devadesátých let minulého století pracoviště psychiatrické léčebny.

Z internovaných kněžích a řeholníků žijí poslední dva, a sice Josef Valerián a Karel Exner.