O rok později se opět koštovalo, a z hádky se tak vyklubala oblíbená tradice.

V sobotu se na stole v božejovském hostinci Na Vinopalně sešlo rekordních sedmatřicet vzorků kysaného zelí převážně od obyvatel městyse. Sedmičlenná porota po poctivém koštování nakonec prvenství přisoudila Josefu Tomcovi.

Vyhlášení vítězů ovšem předcházelo ochutnávání, očichávání a důkladné prohlížení všech soutěžních vzorků domácích zelí. „Hodnotíme barvu a chuť na stupnici od jedničky do pětky jako ve škole. Každé zelí má jinou barvu, jinou strukturu, každé jinak chutná. Záleží na každém, co jak ohodnotí, protože každému chutná něco jiného," předjímal ještě před ochutnávkou jeden z porotců Ladislav Brož. Dodal, že i on má v soutěži své želízko v ohni „Ale netroufám si říct, které zelí je to moje. Mezi těmi všemi talíři bych ho nepoznal," smál se porotce při pohledu na plný stůl. Všechny vzorky byly totiž očíslované, takže kromě organizátorů soutěže nikdo nevěděl, z čí kuchyně dané zelí pochází.

Sůl, kmín a kopr

Jiří Dinič z Božejova porotu při ochutnávání bedlivě sledoval a při tom prozradil, že i on letos soutěží. „Přihlásil jsem se poprvé, ale kysané zelí dělám každý rok. Držím se klasiky. Zelí musíte pořádně osolit, sešlapat, musíte přidat kmín a kopr," nastínil soutěžící, jak se připravuje zelí v jeho domácnosti.

Zhruba v polovině ochutnávání si porotkyně Eva Holá na oko postěžovala, kolik toho ještě musí zhodnotit. „To je ale vzorků," povzdychla si s úsměvem, načež ji pohotově odpověděl hlavní organizátor akce Josef Kumžák. „Musíš od každého ochutnat jen trošku. A když jsi věděla, že budeš v porotě, tak jsi neměla obědvat," vtipkoval Kumžák a vyzdvihl hlavní přednost kysaného zelí, a to jeho blahodárný vliv na zdraví. Ostatně i na nástěnce mapující historii a pravidla Božejovského zelokoštu stálo, že již dvě stě gramů kysaného zelí mimo jiné pokryje denní dávku vitaminu C.

Kumžák ještě podotkl, že rok od roku musí porota hodnotit více vzorků. „Při prvním ročníku dokonce soutěžila i jídla, v nichž zelí hrálo svou roli. Jenže jsme tu měli třeba závitek vedle cmundy, a to je hrozně těžké srovnávat. Proto jsme od toho upustili," zavzpomínal na vývoj zelokoštu Josef Kumžák.

Po koštování se skutečně ukázalo, že porotce Ladislav Brož měl pravdu. „Vždycky jsem si myslela, že kysané zelí je na jedno brdo, ale není to tak," konstatovala porotkyně Pavlína Doubková. Brož přikyvoval. „Pět až šest zelí si bylo trošku chuťově podobných, ale jinak každé bylo opravdu jiné. Některá byla kyselejší, některá zase měla takovou měkčí strukturu," přemítal Brož a Pavlína Doubková doplnila, že jeden vzorek jí opravdu velice zachutnal.

Diplom a mraženou husu pro vítěze si z božejovské hospůdky nakonec odnesl Josef Tomec. „Je tradicí, že aktuální vítěz koupí příští rok novou husu pro nového vítěze," vysvětlil božejovský starosta Miroslav Tříska. Pomyslné stříbro si zasloužil Jiří Kněžínek, třetí příčka patřila Jiřímu Vaverkovi.