U jeho vzniku stál významný český konstruktér a pedagog Stanislav Bechyně. Vznik přemostění z tehdy nového materiálu, které se klene přes tamní říčku Trnavu, spadá již do roku 1911. Ke stavbě bylo v obci přistoupeno poté, co říčka během častých povodní strhla již dva předchozí mosty a zapříčinila smrt několika lidí.

Nový most měl být pevný a odolný, aby nástrahám povodní odolal. Přistoupeno bylo proto k nově využívanému stavebnímu materiálu, betonu. Stavba na sebe nenechala dlouho čekat a již během dvou letních měsíců téhož roku se mohli tamní obyvatelé těšit odolnému a bezpečnému přechodu přes řeku.

Příjemný obloukovitý tvar konstrukce vyplňuje osm zavěšených táhel nesoucích takzvané mostovky, které pomáhají rozkládat zatížení konstrukce a na jejichž povrchu běží povrch silnice. Šířka mostu, který je i v současné době běžně používán a slouží tak již přes sto let, zaujímá 5,5 metrů, jeho délka dosahuje 25 metrů.

Stanislav Bechyně

Duchovní otec stavby a jeden z nejvýznamnějších českých zakladatelů betonového stavitelství Stanislav Bechyně se narodil v Přibyslavi 1887 a zemřel v Praze 1973. Významný český technik působil jako profesor statiky, dynamiky a staveb železobetonu na ČVUT v Praze.

Své znalosti o betonu shrnul do několika knih věnovaných betonovému a mostnímu stavitelství. Před první světovou válkou stál u vzniku dalších staveb, kromě hořepnického mostu, například za palácem Lucerna v Praze. V meziválečné a poválečné době pracoval na návrhu hangárů v Letňanech, na obloukovém mostě přes řeku Chrudimku v Pardubicích či na dálničním mostě u Senohrab.

Most je pro mnohé možná netradičním turistickým cílem, při stručné znalosti jeho historie si však každý uvědomí, po jak výjimečném mostě ve skutečnosti kráčí. Hořepnický most je jedinečnou ukázkou počátků betonového mostního stavitelství v našem okrese.

Anna Hamrlová