Renesanční vědec promítal záběry krajin, menhirů a posvátných míst, která navštívil v Česku i cizině. Magický význam velkých kamenů našel po celé zeměkouli. Objevil i spojitosti mezi posvátnem v pravěkých i nových kulturách. „Je zajímavé, že francouzské katedrály vyrostly v oblasti menhirů," uvedl. Ukázal, že řadu mytologických zelených mužů s větvemi v ústech lze najít i v kostelech.

„Když je něco hodně posvátné, nelze to pořádně vysvětlit," podotkl. Zmínil i důležitost stromů a ornamentů a na příkladu Hájkovy kroniky doplnil, že na člověka mnohdy mají větší vliv legendy a mýty ze života předků než reálná historie. K lidem, kteří se nyní uměle snaží vztyčovat „tajemné" shluky menhirů, je ale skeptický.

Václav Cílek čelil i otázkám na magičnost Čertovy brázdy u Sázavy nebo nedostavěného chrámu v Panenském Týnci. U prvního zmínil spíš vliv eroze, u druhého řekl, že tam něco magického zřejmě existuje.

Důležitost krajiny ukázal i na příkladu první sloky české hymny, která je celá o krajině – teprve druhá, která se většinou nezpívá, hovoří o lidech.

„V 19. století každá vlastivěda zdůrazňovala, jaký má ráz krajiny vliv na charakter lidí. Sice se to vědecky neprokázalo, ale my intuitivně víme, že krajina nás formuje, že jsou jiní lidé na Vysočině a jiní na jižní Moravě," řekl autor řady knih o vztahu přírodních a humanitních věd.
Zmínil, že pokud má člověk pocit spřízněnosti s krajinou, vyhledává v ní místa s poetickým, mýtickým i náboženským nábojem. Mýtická místa jsou podle něj zvlášť typická pro Vysočinu, která sice nemá tolik lidové kultury jako jižní Morava, ale zase má nadané umělce jako Mahler, Reynek, Březina, Sova a další.

Z Pelhřimovska má Cílek nejradši Křemešník – kvůli Františku Bílkovi, studánce, lesu a skalám. Říká, že živá duchovní místa mohou mít i konfliktní osudy. „Mám pocit, že jak se tam něco děje a něco tam proudí, tak ta samá energie rozhodí špatného člověka a uklidní dobrého," řekl Cílek.

U Želiva vítá to, že na tomto místě se santiniovskou architekturou se díky řeholníkům podařilo udržet původní úmysl. „Zvlášť, když se už prodávají kostely. Když v nich bude kulturní centrum, je to ještě v pohodě, ale třeba v Praze je kostel, který funguje jako klub pro pány. To už člověku zatrne," dodal Václav Cílek.