Je sobota po obědě a teplota je nadprůměrná, slunce svítí a někteří milovníci vodních toků a jezů mají jen tričko s krátkým rukávem a kraťasy.
„Už dlouho nebylo tak pěkné počasí," pochvaluje si Zdeněk Mareš z Nového Rychnova, který na tuto první jarní vodáckou akci v regionu jezdí pravidelně.
„Želivka je romantická, je to nádhera. Řeka si našla krásné prostředí, jsou tu malebné chatky a příroda kolem není zdevastovaná," vysvětluje, proč kromě sjíždění Vltavy a Divoké Orlice i letos pojede až k tukleckému jezu, i když jak dodává, je pro něj stále těžší si na tohoto koníčka najít čas.
Mezi lidmi chystajícími si své loďky a rafty je vidět řadu rodin s malými dětmi, což dává naději, že tato pro Čechy oblíbená aktivita má svou další budoucnost.
Jedna z žen opodál pumpuje gumový člun. „Emancipace," brání se převzít žezlo muž.
Od hráze Malé přehrady právě přenášejí své lodě členové skautského vodáckého oddílu z Přibyslavi, oblečeni do slušivých námořnických kostýmů. „Loni jsme tu byli poprvé a líbilo se nám tu, tak jsme přijeli zas. Pojedeme až do Tuklek," říká „námořník" Václav Čepl.
Jeden z kluků ukazuje na mokrou vlajku na další loďce a ptá se: „Bobe, vy jste se cvakli?" „Ne, jen jsme pokřtili vlajku," odpovídá muž z party, která nasedla už u elektrárny a odemykání promeškala.
Vodáci se pozdraví, dospělí si připijí a posádky se vydávají na vodu. „Á, slunce zašlo, tak zpět, všechno vylejt," hlásí s úsměvem jeden z vodáků.
Starší matadoři instruují děti, že první jez mají projet vlevo. Všichni první překážku zvládají. O pár set metrů dál někteří z nich brzdí u obecní restaurace v Želivě, kde je z mostu zdraví kolemjdoucí. Kolem plují kachny. Je jaro.