Dodnes vlastní knihu, která ho jako malého zaujala nejvíc, a to Tajuplný ostrov od Julesa Verna. „Mám ji pořád doma, i když mi ji má babička na procházce vykoupala v řece,“ směje se nejstarší nejaktivnější čtenář humpolecké knihovny Vladimír Valter.

Lásku ke knihám a navíc mimochodem i k autům zdědil podle svých slov po tatínkovi. Když byly jeho dvě dcery malé, vyprávěl jim dokonce vlastní pohádky. „Nikdy nezapomenu na pohádku O rejžový zdi,“ říká jeho dcera Věnceslava Bártlová.

Ta dodává, že si prý jako malá děvčátka musely se sestrou vymýšlet konce tatínkových příběhů. Zajímavé je, že pohádky Vladimíra Valtera se v jejich rodině dědí z generace na generaci. „Dnes O rejžový zdi poslouchají děti mé neteře. I když trochu jinou verzi,“ vysvětluje Věnceslava Bártlová.

Od buddhismu až po kuchařky

Vladimír Valter pochází z Kladna. Studoval na Baťově škole práce ve Zlíně, kde se také oženil. Nějaký čas, už s vlastní rodinou, žil v Praze. Později se vrátil do rodného Kladna.

Nakonec se ale roku 1999 díky dceři, která se zde provdala, přestěhoval do Humpolce. A Humpolec si velice oblíbil. „No a hned jsem si pořídil průkazku do místní knihovny,“ dodává Vladimír Valter.

„Pan Valter a jeho dcera jsou takovými našimi sluníčky. Vždy nám zvednou náladu svým optimismem. Pokaždé se na jejich návštěvu moc těšíme,“ říká vedoucí humpolecké knihovny Ludmila Trnková.

Kolik knih do svých devadesáti čtyř let přečetl, Vladimír Valter neví, jelikož si žádnou evidenci nevede. „Jedině si snad schovávám výpisy svých výpůjček z humpolecké knihovny.“ Na měsíc si půjčuje průměrně kolem osmi knih a čtyř časopisů, ale to je včetně titulů, které má pro svou manželku.

„Čtu snad všechno. Od buddhismu, cestování, formulí, aut, vtipů až po kuchařky,“ odpovídá Vladimír Valter na dotaz po nejoblíbenějším typu knih.

Romány? Ty se nečtou, ale žijí

Nejenže rád čte, ale také rád vaří, a to především českou klasiku. Navíc po jídle prý umývá i nádobí. „Víte, já jsem takový polomuž v domácnosti,“ vysvětluje s úsměvem.

Jediné, co nečte, jsou romány. „Romány prožívají všichni kolem mě, takže o tom už nemusím číst,“ vysvětluje.

Míchaný lék, ženy ii ranní rozcvičky

Letos v únoru oslavil Vladimír Valter nádherné 94. narozeniny. Jaký má recept na udržení kondice? „Každý den před obědem, kolem tý půl dvanáctý, si dám štamprličku vlastního léku. Sám si totiž míchám dohromady do velký flašky fernet, becherovku a vermut, a pak to takhle postupně každý den upíjím,“ prozrazuje. Zároveň dodává, že také rád chodí a každé ráno provádí menší rozcvičku.

Podle slov jeho už zmíněné dcery nejsou knihy jedinou tatínkovou zálibou. Jako každý muž se i Vladimír Valter rád podívá na krásnou ženu. „Nedávno jsme jeli autem po městě a tatínek uviděl jít po chodníku mladou paní v sukni. A tak jsem hned musela zpomalit, aby si stačil prohlédnout její hezké nohy,“ směje se dcera.

Dalším velkým koníčkem jsou pro Vladimíra Valtera adrenalinové zážitky. Ke svým devadesátinám si moc přál seskok padákem. Nakonec ale dostal „jen“ let balónem. „Takže doufám, že padákem budu skákat o příštích narozeninách,“ přeje si Vladimír Valter.

Aneta Slavíková