Je určena pro dva nebo čtyři hráče. Ti se snaží pomocí tzv. strikeru cvrnkáním dostat dřevěné kameny do čtyř otvorů v rozích dřevěného stolu.

„Vloni jsme v rámci mezinárodního projektu vyrobili jeden stůl určený pro tuto hru. Abychom ho neměli jen tak uskladněný, tak jsme se právě rozhodli uspořádat Carrom den. V rámci něj se žáci seznamují s pravidly hry přímo v praxi," informoval učitel odborných předmětů na SPŠ a SOU, Rostislav Kostka. Ten zároveň nevyloučil, že by se Pelhřimovští mohli v budoucnu s touto, zatím méně známou hrou, seznámit blíže. „V rámci našeho oddělení dřeva bychom mohli vyrobit více stolů, které by třeba mohly posloužit pro uspořádání případného turnaje," nastínil možné plány do budoucna Rostislav Kostka.

Hra je nadchla

„S hrou jsem se dnes seznámil poprvé. Carrom bych si zahrál i někdy příště. Možná, že by hra našla uplatnění i v hospůdkách, jako třeba stolní fotbal nebo kulečník," nechal se slyšet student Miroslav Novák z Myslotína. Jeho kamarád a zároveň spoluhráč od stolu Jiří Kryštůfek z Myslotína k tomu dodal: „Já už jsem o Carromu slyšel, ale hrál jsem jej dnes poprvé. Baví mě, protože je to jako kulečník, ale u této hry můžu navíc sedět. U hry je zábava, je to zajímavé, v pohodě si u ní s kamarády popovídáme," řekl Jiří Kryštůfek. V České republice není Carrom sice žádným nováčkem, ale o hře stále mnoho lidí neví. Například v Indii mají v každé rodině dřevěný stůl, na kterém děti hrají hru odmalička stejně, jako u nás hrají třeba Člověče, nezlob se.

„Hra v zásadě těžká není. Člověk musí umět koordinovat trochu prsty a následně cvrnknout. Má ohromnou výhodu v tom, že ji člověk může hrát léta a neustále se může zdokonalovat a hrát pak lépe takticky, využívat odrazy," přiblížil Tomáš Chmelař, prezident České carromové asociace, která sdružuje hráče v Čechách a zároveň se snaží hru samotnou popularizovat. Podle něj není desková hra v žádném případě limitována věkem. Hrát ji mohou malé děti i ti dříve narození.

Alexandra Knapová