V lavicích společně sedí žáci od prvního do čtvrtého ročníku. Za pětačtyřicet minut, které čítá klasická vyučovací hodina, se ve třídě odbyde hned několik školních předmětů najednou.
„Co musíme každý den dělat pro to, abychom byli čistotní?“ ptá se Pavel Pospíšil, učitel a ředitel častrovské školy v jedné osobě, druháků, kteří právě mají prvouku. „Myjeme se,“ vystřelí hbitě s odpovědí kluk v prostřední lavici. Každou hodinu mají pečlivě rozvrženou
Pozadu s odpověďmi nezůstávají ani ostatní. „A taky se češeme a čistíme si zuby,“ naváže pozorně jeho spolužačka. „A ještě?“ vybízí své svěřence učitel po chvilkové odmlce. „A holíme si vousy,“ pronese jedna z druhaček. „Ty asi ne. Holky žádné vousy nemají, holit se můžou jenom kluci,“ poučuje ji spolužák. „A tobě už rostou?“ táže se s úsměvem holčička. „Ještě ne, ale až začnou, tak si je budu holit pravidelně, abych nevypadal jak strašidlo,“ odpoví klouček. Celá třída včetně učitele vypukne v pobavený smích.
„Hlavně, že je veselo,“ komentuje Pospíšil. „Teď si sami dodělejte tuhle stranu v pracovním sešitě, pak ji spolu zkontrolujeme,“ zadá ještě práci a jde se věnovat prvňáčkům. Ti právě vyplňují úkoly věnované uplynulým Velikonocům. „Hodinu máme rozvrženou tak, že s každým ročníkem pracuji deset minut. Jinak děti pracují samostatně,“ vysvětluje učitel, zatímco nakukuje jednomu z prvňáčků přes rameno.
Samostatnost, to je podle Pavla Pospíšila jedna z velice užitečných vlastností, které se žáci v jednotřídní škole naučí. „V tomhle má malotřídka oproti velkým školám obrovskou výhodu,“ přikyvuje ředitel. „I prvňáčci jsou za pár měsíců ve škole schopni pracovat sami, což se jim hodí, až od páté třídy usednou do lavic ve větší škole,“ pokračuje Pavel Pospíšil.
Vyučování si pochvaluje i prvňáček Filip Koželuh. „Do školy jsem se moc těšil. Hodně mě to tady baví,“ povídá Filip, zatímco pečlivě vymalovává v pracovním sešitě velké velikonoční vajíčko.
Ve škole se líbí i Filipově kamarádce z prvního ročníku Nele Žižkové. „Jsem ráda, že chodím do školy doma v Častrově a nemusím dojíždět jinam,“ líčí Nela.
A jak se jim pracuje ve třídě spolu se staršími dětmi? „Je to fajn, že mám i větší kamarády a nejsme tu jen samí prvňáci,“ vypráví Filip. „To jo. A taky se mi líbí, že je nás tu málo a máme hodného pana učitele,“ rozpovídala se Nela.
Místa je dost, dětí už méně
Dětem podle Pavla Pospíšila nedělá problém ani to, že se ve třídě probírá několik předmětů současně. „Každý ročník si pracuje na svých úkolech. Pokud si třeba prvňáci potřebují číst nahlas, mohou si jít sednout do vedlejší prázdné třídy,“ vysvětluje Pospíšil. „Tam se třeťáci a čtvrťáci učí angličtinu. Dopoledne, kdy se všichni učíme společně v jedné třídě, si tam tak můžou prvňáčci v klidu vzít slabikář a číst si,“ ukazuje ředitel do vedlejší místnosti. „Prostor máme dost, ale na otevření dvou tříd je zatím málo dětí,“ říká Pavel Pospíšil.
Vzápětí dodává, že zánik malotřídce rozhodně nehrozí. „Letos k nám nastoupili čtyři prvňáčci. V září odejde stejný počet čvrťáků a nahradí je tři noví žáčci, takže žádný výrazný úbytek žáků nečekáme,“ vypočítává ředitel Pospíšil.
Děti z častrovské malotřídky nejčastěji nastupují do páté třídy na Základní škole v Počátkách. „S počáteckou školou jsme navázali výbornou spolupráci,“ pochvaluje si Pospíšil. „Každý rok tam se čtvrťáky jezdíme na návštěvu, aby se seznámili s novým prostředím, spolužáky i učiteli,“ přibližuje ředitel.
Dodržují pravidelné Svačinky v jídelně
Počátek bude od září dojíždět také Marek Jirsa. „Už se do nové školy docela těším. Bude to tam zase trochu jiné než tady,“ míní Marek. „Doufám, že tam budeme mít také čtení. To mě totiž moc baví,“ dodává čtvrťák. „Tahle kniha se jmenuje Černý rytíř. Je úžasná, čtu ji už popáté,“ chlubí se Marek svazkem, který leží otevřený na jeho lavici.
Ředitel Pospíšil se nebojí, že by rodiče posílali ratolesti už od první třídy do přespolních škol. „Žákům poskytujeme stejné vzdělání, jaké se jim dostane na jiných školách,“ sděluje ředitel.
I častrovské děti samozřejmě mohou navštěvovat různé volnočasové kroužky. „O velké přestávce držíme takzvané Svačinky, kdy si děti snědí svačinu v jídelně. V klidu se občerství u stolu a neběhají s jídlem po třídě,“ uzavřel Pospíšil.
----------------
Z historie školy
Častrov se dočkal nové školní budovy v letech 1912 až 1913. Byla postavena Janem Malinovským za celkem 75 tisíc korun. O stavbě nové školy rozhodlo obecní zastupitelstvo 27. 3. 1912. V květnu 1912 byly vykopány první sondy a od září 1913 budova začala sloužit ke vzdělávání dětí. Škola byla organizována jako dvoutřídní.
V roce 1915 chodilo do první třídy pětašedesát dětí a do druhé třídy jedenadevadesát dětí, celkem tedy sto padesát šest žáků.
V roce 1923 byla pro velký počet žáků otevřena opět třetí třída.
Několik posledních let už funguje častrovská škola pouze jako jednotřídní. V letošním školním roce ji navštěvuje celkem osmnáct dětí od první do páté třídy. Z toho jsou čtyři prvňáčci, sedm druháků, tři třeťáci a čtyři čtvrťáci. Budova školy se letos stala kulturní památkou.
zdroj: obec Častrov