Potopa obyvateli pobřeží otřásla. Někteří z nich se raději odstěhovali. Mezi ty, kteří zůstali, patří Jan Jelínek. „Člověk u vody musí být na záplavu připravený.

Skvělou příměru na to měl starý Hezina. Tehdy jej chtěli stěhovat a poukazovali na to, že se mu již třese kredenc. On klidně odvětil, že dokud se nezačnou hýbat židle, nikam nejde,“ usmál se důchodce při vzpomínce na souseda.

Hrůzné obrázky nevymizely z paměti ani lidem z výše položených ulic. „Když si na to vzpomenu, ještě dneska mi běhá mráz po zádech,“ oklepal se Josef Černý.

Po kotníky ve vodě

Se záchranou majetku vypomáhal společně s hasiči a dalšími dobrovolníky postiženým záplavami i dnešní starosta Vladimír Kotýnek.

„Pod vodou se ocitla obydlí, stodoly i garáže. Vůbec nejhůře na tom byli Kratochvílovi. Ve svém čerstvě postaveném domku bydleli snad čtrnáct dnů. Když ráno vylezli z postele, stáli nohama ve vodě,“ zavzpomínal Kotýnek. Ten s odstupem let označil za hlavní příčinu nesnází léta nečištěné koryto řeky Trnavy.

Náletové dřeviny zpomalily průtok vody natolik, že potok pod mostem se proměnil v jednu velkou lagunu. Tehdejší starosta Josef Hruška okamžitě rozhodl zjednat nápravu.

U vyčištěné řeky navíc v roce 2003 vyrostla protipovodňová hráz. Ta spolehlivě ochránila okolní baráčky i při loňských jarních záplavách. „Po razantní oblevě jsme zaznamenali o třetinu vyšší průtok vody než v roce 2002, hráz přesto bez problémů odolala,“ dodal Kotýnek.

Dobrovolní hasiči si přesto vymohli koupi plovoucího čerpadla. „To se vždycky hodí. Stačí menší přívalový déšť a Bořetický potok je venku. Nevíme pak, který zatopený sklep odsávat dříve,“ poznamenal velitel hořepnického sboru Milan Nebesař.