Pro laickou i odbornou veřejnost totiž otevřeli včelařský skanzen. Mezi šestatřiceti vystavenými úly nechybí prapůvodní klát stejně jako nejnovější řemeslné včelí příbytky.
 
Podle historických zdrojů napomohla k objevu včelařství náhoda. „Včely žijí ve volné přírodě osmdesát milionů let. Hodně dlouho přebývaly v dutinách stromů. Pračlověk, který dostal chuť na med, musel šplhat hodně vysoko. Pak se ale dotyčný strom skácel v důsledku bouřky či vichřice k zemi. Lidé pak přišli na to, že bude pohodlnější část kmenu oddělit a postavit ji někam za obydlí. A první úl byl na světě,“ pohlédl předseda humpoleckých včelařů Jaroslav Bártl na takzvaný klát.
 
Další včelařské nástroje se skrývají ve včelařském domě. Zájemci tam mohou dohledat i jakýkoliv údaj ze stoleté historie humpoleckého spolku. Ten se má za čím ohlížet.
 
Obdobím zaslíbeným se stala především čtyřicátá a padesátá léta minulého století. V roce 1945 vlastnilo 380 včelařů 2650 včelstev, deset let poté hospodařilo dokonce 408 včelařů. Neúprosná čísla však odhalují tvrdou pravdu. Včelařů valem ubývá.
 
Humpolecká organizace letos sdružuje pouhých 137 lidí. „Hodně nám schází dorost. Toto odvětví mladým lidem často vůbec nic neříká. Průměrný věk v našem spolku dosahuje šedesáti let. Když umře včelař, odcházejí s ním i včely,“ podotkl smutně Bártl.