Dlouholetý profesor ČVUT Bechyně se narodil před 120 lety, 20. července 1887.

"Typické pro něj bylo především originální řešení staveb," říká Milan Pilař, zástupce ředitele Střední průmyslové školy stavební v Havlíčkově Brodě, která od roku 1979 nese jméno Stanislava Bechyně ve svém názvu.

Ve stavebnictví se na počátku 20. století objevil nový materiál - beton. Používal se na skelety budov, sloupy i celé mostní konstrukce. A právě betonovému stavitelství zasvětil pozdější akademik Stanislav Bechyně celý svůj život.

V roce 1910 ukončil tehdy třiadvacetiletý rodák z Přibyslavi na Havlíčkobrodsku Bechyně svá studia na ČVUT v Praze a ihned po absolutoriu nastoupil k nově firmě Karla Skorkovského, zaměřené především na stavbu betonových konstrukcí.

Podle jeho návrhu byly poprvé v tehdejším Rakousko-Uhersku použity při stavbě automobilky v Praze-Libni sloupy z ovinuté litiny a hřibové stropy. Na dlouhou dobu ovlivnil také výstavbu mostů realizací konstrukce obloukového mostu se zavěšenou mostovkou a táhlem v roce 1913 v Hořepníku na Pelhřimovsku.

Největším stavitelským úspěchem však bylo spojení sloupů a trámů do rámových konstrukcí, které Bechyně realizoval při stavbě pražského paláce Lucerna z roku 1919. Pozoruhodné je i to, že nosné stěny, schody, komíny a zábradlí byly jenom z betonu. Budova Lucerny se tak stala první stavbou v Československu, při které se nepoužilo nosných částí z cihel nebo dřeva.

V roce 1919 navrhl Bechyně jako jeden z prvních přemostění Nuselského údolí v Praze železobetonovým mostem, v roce 1938 navrhl lehkou betonovou konstrukci. Stavbu však zastavila druhá světová válka a ani další Bechyněho návrh z roku 1950 železobetonového mostu se třemi oblouky, který vypracoval po válce společně s Bohumírem Kozákem, nebyl realizován.

V roce 1920 se stal Bechyně řádným profesorem (tehdy nejmladším) statiky a dynamiky na ČVUT, kde působil až do roku 1958.

Jeho dílem je i betonová konstrukce železárny v Hrádku u Rokycan, válcové skořepinové konstrukce skladiště v Kostelci nad Labem, průmyslové objekty cementárny v Králově Dvoře, hangáry v Letňanech a Karlových Varech, ocelárny v Kladně či architektonicky ceněný pavilon pražské zoologické zahrady.

Nejznámější jsou však jeho mostní konstrukce, z nichž si přední místo drží obloukovitý most v Pardubicích z roku 1935 a most přes Váh v Komárně z roku 1955. Tento most s plochým obloukem s rozpětím 112,5 metru mu vynesl mezinárodní uznání. Bechyně realizoval také stavbu největšího obloukového dálničního mostu u Senohrab, který byl dokončen v roce 1950.

Bechyně se věnoval i záchranným pracím na řadě výstavbou ohrožených českých památek. Příkladem může být přemístění rotundy Máří Magdaleny u Čechova mostu v Praze, rekonstrukce Anežského kláštera, úprava mostovky na Karlově mostě či přesun gotického kostela v Mostě.

Stanislav Bechyně napsal řadu významných spisů, z nichž některé byly přeloženy do mnoha jazyků. To všechno ho po válce vyneslo mezi první československé akademiky. Jako profesor přednášel i na ČVUT. Byl vyznamenán mnoha řády a cenami, stal se členem řady zahraničních vědeckých institucí, obdržel i státní cenu. V roce 1958 odešel do důchodu.

Bechyně, který se soukromě zajímal o botaniku, zemřel 15. října 1973 ve věku 86 let. Pochován je v Přibyslavi, kde je po něm pojmenováno i náměstí v centru města