Putovní výstavu nazvanou pěstouni Vysočiny zahájil starosta města Leopold Bambula, který práci pěstounů velice ocenil. „Tím, že děti mají koho oslovit maminko a tatínku, dostávají to nejcennější, co mohou,“ uvedl starosta.

Jednou z pěstounských rodin jsou také Marie a Milan Havelkovi z Nové Cerekve u Pelhřimova. Ti mají v pěstounské péči sourozence Tomáška, Patrička a malou Ivetku.

„Nejdříve jsme dostali do péče kluky. Vlastně jsme zpočátku vůbec netušili, že mají sedmiměsíční sestřičku,“ uvedla mladá žena. „Poté, co jsme se to dozvěděli, bylo jasno. Hned jsme věděli, že si ji také osvojíme. Sourozenci mají zůstat pohromadě,“ pohladila Ivetku láskyplně po hlavě.

A dnes Havelkovi ničeho nelitují. I když, jak sami uvádí, začátky byly těžké a cestu musely hledat nejen děti k náhradním rodičům, ale i rodiče k dětem. „Víte, jiskra tam přeskočit musí. A my jsme s manželem od samého počátku věděli, že děti patří k nám. Ale vztah teprve začíná,“ zamyslela se Marie Havelková.

Rodina nade vše Výstavu spolu s krajem uspořádalo občanské sdružení Pěstounské rodiny kraje Vysočina, jehož předsedou je Aleš Dietrich. „Naše sdružení, které funguje zhruba rok a půl, jsme založili zejména proto, že jsme netypické rodiny a okolí na nás také netypicky reaguje,“ usmál se Dietrich, který společně se ženou pečuje o deset dětí. „Při našich setkáních si navzájem předáváme znalosti a zkušenosti,“ vysvětlil Aleš Dietrich, který se domnívá, že trend pěstounských rodin ještě poroste.

Pokud se o svoje děti nemůže biologický rodič postarat, je jim určitě lépe v pěstounské péči než v dětském domově. „Výchova v kruhu rodiny je vždy přirozenější než výchova institucionální. I když se nejedná o rodinu vlastní,“ podotkla ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Pelhřimově Jana Svobodová.