„Škola je vtom naprosto nevinně. Věc se stala mimo ni, tudíž my do toho nemáme vůbec co mluvit, natož to řešit. Každý přitom vsouvislosti stím neustále skloňuje právě nás,“ mračila se ředitelka rychnovské školy Marie Charvátová ještě včera.

Škola na pranýři omylem

Podle svých slov jediné, co mohla udělat, bylo vysvětlit celou věc rodičům při dubnovém plenárním zasedání, což učinila. „Také jsem na požádání příslušných orgánů napsala a odeslala posudky na oba žáky. To je zpozice školy vše. Dost mi ale vadí, jak obrovská kampaň se strhla. Na školu to vrhlo naprosto špatné světlo, zněhož jsme se nevyhrabali ven dodnes,“ dodala Charvátová nakvašeně.

Rychnovský starosta rovněž nejeví známky nadšení. „Češi jsou zvědavý národ. Každý se mě pořád na něco ptal, chtěl znát podrobnosti. Asi nejvíce to schytala škola, která stím vlastně neměla téměř vůbec nic společného. Naštěstí už to přece jenom trochu odeznělo,“ pravil Pavel Martínek súlevou.

Rány zahojí až čas

Chod školy, vjejíchž chodbách a třídách se znásilnění zpochopitelných důvodů také probíralo, se podle učitelů i žáků přitom vrátil do všedních kolejí během jediného týdne. Oba provinilci tam stále dochází, žádných ústrků od spolužáků se nenadáli. „Nějakou chvilku jsme se o tom samozřejmě bavili. Utichlo to docela rychle. A ti dva? Udělali to, následky si ponesou sami, ale normálně se snimi bavíme. Proč to hrotit,“ mávli rukou dva osmáci, kteří zrovna kráčeli domů z vyučování. „Jenže dodnes, když třeba někam přijedeme, každý se hned zašklebí, jakože, Rychnov, aha. Není to příjemné,“ nepřímo se přidali kluci kředitelčinu názoru.

Najde se vůbec lék na tuto palčivou duševní bolest? „Těžko. Můžeme pořádat stovky volnočasových akcí pro děti, můžeme se třeba rozkrájet. Každý si stejně bude spojovat Rychnov smladými násilníky, snad dokud se nestane něco podobného jinde. Což po těchto zkušenostech rozhodně nikomu nepřeji,“ zavrtěla rozhodně hlavou Marie Charvátová.