Jedním z klientů, kteří využívají služeb jejího pelhřimovského střediska, je i třicetiletý Petr, který má diagnózu z okruhu psychóz.
Pochází ze Skutče na Chrudimsku, pak bydlel mimo jiné v Chotěboři, Kolíně a v jižních Čechách. Nyní využívá chráněného bydlení Fokusu.
„Bydlíme na bytě dva, každý máme svůj pokoj. Jsem spokojený," říká pan Petr. Pelhřimov mu jako město svou velikostí vyhovuje. V chráněných dílnách ho čekají drobné práce mimo jiné se dřevem a dále sezónní práce pro Technické služby.

Jde o sekání trávy sekačkou a křovinořezem nebo hrabání listí, například v pelhřimovských Sadech. Pověřený pracovník s ním nemusí být celý den, pouze mu práci ukáže a kontroluje ho.

„To mě baví. Na rozdíl od uměleckých prací, ty mi moc nejdou," usmívá se muž, který předtím pracoval jako ošetřovatel v LDN, ale to prý pro něj bylo příliš náročné. Volný čas tráví jako každý z nás – dojde si na nákup, navštíví kamarády nebo odpočívá.

Jeho plánem do budoucna je najít si nějaké „normální bydlení", tedy například nájem v běžném bytě. Na bydlení v bytě Fokusu má smlouvu na tři roky. „Fokus mi tady hodně pomáhá. Když mi je hůř, pomůže mi s doktorem," chválí si služby této neziskové organizace Petr.
Jak doplňuje vedoucí pelhřimovského střediska Fokusu Marie Doudová, Petr začínal v sociálně-terapeu-tické dílně.

„Chtěli jsme, aby se co nejvíc začlenil mezi lidi. Zjistili jsme, že je šikovný a že by mohl jít do práce. On se toho ze začátku trochu bál, měl obavu, že práci nezvládne, takže jsme původně uzavřeli smlouvu na jeden až dva dny v týdnu na několik hodin," vysvětluje vedoucí. Po čase ale sám zjistil, že práci zvládá, a přešel na běžnou pracovní smlouvu. Petrův problém je podobný jako u dalších klientů Fokusu: kvůli psychickému handicapu potřebuje motivovat víc než jiní lidé. Je citlivější, víc se obává zklamání a občas potřebuje konzultace odborníka. „Ostýchal se, i když měl jet na pobyt, ale nakonec se mu to líbilo," podotýká Marie Doudová.

Spouštěči nemoci

Vše je složitější tím, že Petrova nemoc se chová plíživě a projevuje se v „atakách" depresí. Cílem je léčit dotyčného a snažit se frekvenci ataků snížit, ale ani tak nelze zabránit tomu, aby se klient nevrátil třeba do psychiatrické nemocnice. „I tam má dál podporu našich pracovníků, konzultujeme s lékařem jeho zdravotní stav, domlouváme se, jak bychom mu pomohli," doplňuje vedoucí.

Nejde o deprese ve smyslu splínu, ale o nemoc uvnitř člověka, která „ožije" nějakým spouštěčem, například stresem. Psychózami trpí asi čtyři procenta populace.

„U některých se projevily na vysoké škole, kde byly větší nároky, jinde po zranění anebo po drogách. Mimochodem marihuana se prezentuje jako neškodná droga, ale i ona tuto nemoc může rozvinout," varuje Marie Doudová. O psychických nemocech, tabu kolem nich i jejich spouštěčích Fokus pravidelně přednáší hlavně mladým lidem.

FOkus připravuje Petra na to, že by jednou bydlel sám, ale dál by využíval chráněných dílen. „I když si lidé jako Petr sami najdou práci a osamostatní se, nechtějí většinou smlouvu s námi zcela rozvázat. Chtějí mít možnost třeba jednou dvakrát do roka přijít a popovídat si. Berou to jako určitou berličku pro případ, kdyby se to náhodou nepovedlo," uvádí vedoucí Doudová.

Tato organizace má kromě sociálních služeb tři chráněné dílny, ve kterých klienti dostávají za svoji práci mzdu.

„V chráněných dílnách narůstá každý rok počet klientů. Fokus proto potřebuje čím dál víc prostorů. A také jsme na základě standardů museli stanovit cílovou skupinu – tedy že do služeb bereme pouze lidi s určitou diagnózou," vysvětluje Marie Doudová. V chráněných dílnách mohou být i lidé s jiným postižením než duševním, ale psychicky nemocných tam musí být většina.