Dnes je mu 75 let, ve funkci končí a dvanáct let na radnici hodnotí jako nejkrásnější léta. „Měl jsem možnost se setkat a spolupracovat s řadou lidí, a to mě nabíjelo energií. Teď vidím, že těch dvanáct let pro mě bylo pěkným završením mé celoživotní aktivity a přál bych to každému," shrnuje svůj převažující pozitivní náhled na své starostování.

Pokud by letos ODS v Pelhřimově vyhrála, vy jste získal nejvíc hlasů a přemlouvali vás, ať „to vezmete znovu", stal byste se starostou i počtvrté?
Už ne. Je mi 75 roků, vím, kde mám hranice. Před volbami jsem samozřejmě hovořil o podpoře kandidátů ODS, ale i svůj předvolební letáček jsem už bral hlavně jako poděkování občanům i podnikatelům za to, že jsem s nimi mohl strávit dvanáct let.

Když z vás teď spadly povinnosti, ulevilo se vám?
Je to úleva, i když určitá návaznost ještě dobíhá, je třeba některé věci předat a o rozpracovaných věcech informovat nové vedení. Občas ještě chodím na radnici.

Co na starostování bylo nejtěžší, co vám určitě nebude chybět?
Řada jednání vyvolávala stres, ale ještě horší než stres pro mě bylo nepochopení celé řady institucí ve chvíli, kdy jsme chtěli ve městě něco budovat. Týká se to hlavně celostátních institucí, nejhorší to bylo u modernizace čističky a stavby domova seniorů v Sadech. Obecně náročné bylo získávání dotací a celá papírová mašinérie kolem něj, kdy do poslední chvíle není jasné, jestli dotace přijde. S tím souvisí i výběrová řízení, protože zákon o veřejných zakázkách je podle mě špatný a každá novela ho jen zhorší. Zákon nás tlačil k tomu dělat soutěže s jediným kritériem, tedy cenou, a přitom moje zkušenost je, že co je nejlacinější, je většinou nekvalitní.

Co vás naopak za těch dvanáct let příjemně překvapilo?
„Drželi" mě lidé, občané Pelhřimova, cítil jsem se mezi nimi dobře, ať už to bylo mezi zahrádkáři, mezi hasiči nebo kýmkoli. A jsem moc rád za to, že i když lidé některá rozhodnutí města kritizovali, tak to za celou dobu bylo slušně, nikdo na mě nekřičel a nikdo mi nenadával. Spíš mě vždy těšil zájem lidí o dění ve městě a zjištění, že těch lidí není zas tak málo. Další podporou pro mě bylo pochopení podnikatelů při společném zájmu s městem – ať už manažerů z velkých podniků, nebo „malých" živnostníků. Díky nim to tu žije a oni jsou ochotni pro město něco udělat. Je to hlavně jejich zásluha, že tu není deset procent nezaměstnaných. Díky práci mají lidé důstojnost, nekradou, neutápějí se v alkoholu a radši jsou na sport nebo kulturu. A vůbec si myslím, že tu žijí slušní lidé, protože osmnáct let už tu není městská policie a přitom tu není větší nárůst kriminality a nedochází k žádným excesům – i když nerad bych samozřejmě něco přivolal.

Během tří období vašeho starostování se ve městě utvořily tři různé koalice. Vnímal jste v tom nějaké rozdíly? A jak se vám v koalicích spolupracovalo?
Neměl jsem s nikým problém. Když jsem nastoupil, byli v koalici s ČSSD i komunisté, ale přitom byla shoda všech stran – třeba na potřebě domova seniorů, kdy se jen řešilo, kde by měl stát. Pak byla koalice s ČSSD, kde se také pracovalo velice dobře a uměli jsme se dohodnout na tom, co je pro město dobré. V posledním období pak byla ČSSD v opozici, a přesto ani z její strany nedocházelo k napětím a konfliktům. Asi jsem také měl štěstí na zastupitele. Nestalo se, že bychom třeba rozpočet schvalovali nadvakrát. Vždy diskuse probíhala hladce, a i když měl někdo jiný názor, „neprali" jsme se.

Jakou radu byste předal svému následovníkovi?
Politika, i ta obecní, je hlavně o komunikaci a o toleranci. Chce to znát názory obyvatel a brát v úvahu velké i malé podnikatele. Na tom se dá stavět, jakým směrem má město růst. Je také dobré využívat potenciálu odborných pracovníků městského úřadu a členů komisí a výborů. Ale hlavní je komunikovat.
Čemu se hodláte věnovat teď?
Jednak působím jako předseda revizní komise České unie sportu a teď bych se tomu chtěl věnovat víc, a ne jen po práci. A také se chci víc věnovat myslivosti. Za těch dvanáct let jsem nebyl na čekané, i když zase jsem tím možná prodloužil život několika zvířatům (úsměv). A samozřejmě se chci víc věnovat rodině. Jsem překvapený, jak mi vnoučata rychle odrostla. Rodině bych chtěl nahradit to, že jsem ji zanedbával – chci pořádat výlety na kolech nebo lyžovat, pokud mi to zdraví dovolí.