O tom pojednává kniha Evy Kantůrkové Smuteční slavnost, podle které ještě roku 1969, těsně po okupaci Československa, stihl stejnojmenný film natočit Zdeněk Sirový.

Snímek se točil v Putimově a řada obyvatel obce v něm figurovala jako kompars. Pak se ale dvacet let nesměl promítat, takže Putimovští ho mohli vidět až po roce 1989.

Teď místní obyvatel a student Střední školy fotografické, filmové a televizní David Bumbálek, který v okrese točí řadu akcí a ve filmařině chce dál pokračovat, natočil o Smu-teční slavnosti dokument. Pojmenoval ho „Jenom starý trezorový film" a spolu s původním filmem ho v neděli v 18 hodin promítne v putimovském kulturním domě, kam zve i všechny pamětníky. Účast na besedě slíbila i Eva Kantůrková a představitelka hlavní role Jaroslava Tichá.

Jak jste vlastně na myšlenku dokumentu o filmu přišel?

Prvně vznikla myšlenka, že si vyberu pár záběrů z tohoto filmu, natočím k nim záběry filmových míst z dnešní doby a budu mít srovnání, jak filmové kulisy vypadaly tenkrát a teď. Když jsem se o tom zmínil svému učiteli, filmovému historikovi Pavlu Taussigovi, tak mi doporučil přidat výpověď pamětníků. A když jsem pak přemýšlel nad námětem svého absolventského maturitního filmu, napadlo mě rozšířit dokument o téma kolektivizace 50. let a téma trezorových filmů. Nakonec jsem se po konzultaci s učiteli držel jen jedné otázky, a to: Co je trezorový film?

Podařilo se na ni odpovědět?

Snad se mi stručná odpověď podařila. Pustil jsem se do něčeho, co znám jen z vyprávění, a ze střípků jsem zkusil sestavit obraz té doby, kdy se film natočil, ale nesměl se promítat a skončil takzvaně v trezoru. Zjistil jsem, že moji vrstevníci si v době internetu těžko umí představit, že tu kdysi byla cenzura a že autoři uměleckého díla za něj mohli být perzekvováni.  Autoři Smuteční slavnosti byli obviněni z rozvracení republiky, režisér Sirový pak nemohl točit, musel dělat jen dabing. Proto jsem chtěl tu dobu připomenout.

Zkontaktoval jste také hlavní protagonisty filmu?

Jako první jsem oslovil autorku knihy a scénáře paní Kantůrkovou. Byla velmi milá a ochotná, ale říkala, že nechce být natočena. Nicméně nabídla mi pomoc, takže jsme si posílali maily, konzultovali jsme scénář  – a nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, aby vystoupila i na kameru. Podobně jsem se sešel a točil s paní Tichou (ve filmu sedlákova vdova – pozn. red.). Oslovil jsem i pana Somra (ve filmu funkcionář Devera – pozn. red.), ale ten s omluvou výpověď na kameru odmítl.

Co si slibujete od nedělního promítání přímo v Putimově?

Nejdříve promítneme film Smuteční slavnost, pak můj dokument a poté bude následovat beseda s paní Tichou a Kantůrkovou. Věřím, že se přijdou podívat nejen místní pamětníci, kteří ve filmu hráli jako komparzisté. Třeba moje babička nevzpomíná na natáčení špatně a dodnes si pamatuje, kde při filmování stála. Čekám, že se při besedě rozvine zajímavá diskuse – to je i cílem mého dokumentu.