Na Zichpil se pomalu vrací historické kouzlo

„Čtvrť" Zichpil se spolu s Židovským městem nachází mezi Horním náměstím a  hřbitovem. Židé se zde začali usazovat koncem 17. století, ovšem tato lokalita byla nazývána Zichpilí už dříve, když tu ještě neexistovala souvislá zástavba. Ta tu začala vznikat až v 80. letech 18. století především v souvislosti s Josefínskými reformami a tento proces byl dokončen v prvních desetiletích následujícího století.

V Gruntovní knize z období 1744-1796 (1802) je například zapsán prodej domu č. p. 233 z „obecního místa" na „Zychpily" (dle dobového pravopisu) už z roku 1751, kdy ho od Jakuba Josífka koupil Antonín Marek. Tyto záznamy tedy dokládají, že název Zichpil byl používán již dříve před souvislou zástavbou.

Na Zichpili stály menší roubené, částečně roubené i zděné domky téměř bez hospodářského zázemí. Jedním z nich byl také dům dědečka Danuše Adamcové z Humpolce. „Byl to malý dřevěný  baráček s malou zahrádkou, ve které stála kůlnička a obrovská jabloň. Do domku se šlo přes předsíň, kde byla udusaná země, a dále byla místnost, taková nudle, šest metrů dlouhá. Tam měli malé okénko, pod kterým stála přesně ode zdi ke zdi dvoumetrová postel," popsala Danuše Adamcová. Ta si také pamatuje, jak na velkých dřevěných stropních trámech v místnosti měl její dědeček přidělaný hák, na který o Vánocích věšel vánoční stromeček na zdobení.

Opravená stavení

Danuše Adamcová dodala, že na svatou Annu se na Zichpili každoročně konala pouť. „Na Zichpili byla cukrárna a cukrář vždycky postavil svůj stánek před kostelík, a tam prodával všelijaké dobroty," vzpomínala Adamcová.

Jednotlivé objekty v této lokalitě ale začaly být v 60. letech 20. století postupně odbourávány. Další vlna likvidace původních stavení se datuje do 80. let, kdy se navíc rozběhla výstavba „řadovek" do Židovského města (naproti synagoze). Ani v posledních letech bourání dalších domků neustává. Například v roce 2009 bylo dokončeno zboření objektu s číslem popisným 337.

„Ty domy, co tam nyní stojí, jsou opravené. Například ten na kraji Zichpili, u studně, kam se dříve chodilo pro vodu. Tam bydleli Komrsovi. Protože neměli děti, tak svůj dům prodali, a nyní tam stojí úplně opravený domek," podotkla Adamcová s tím, že i dědečkův dům vypadá v současné době jinak. „Děda v padesátých letech domek prodal. Za ním stálo ještě jedno stavení, které si současní majitelé dědečkova domu přikoupili, a opravili si tak oba domky," dodala Danuše Adamcová.

Toleranční kostelík

V roce 1785 byl na Zichpili vystavěn toleranční kostelík, který byl později prohlášen za nemovitou kulturní památku. V květnu 1785 byl položen základní kámen a už v říjnu byla stavba jednoho z prvních tolerančních kostelů v Čechách hotová. Stavbu vedl stavitel Bartoloměj Krpálek, který ke stavbě kostela a fary zpracoval plány i rozpočet.

Toleranční kostely nesměly mít navenek ráz kostela, nesměly mít ani zvony, ani kříž a vchod z hlavní ulice. Kromě toho okna musela být čtyřhranná. Obdélníková loď byla u tohoto tolerančního kostelíku zakončena půlkruhovou apsidou a zaklenutím okna.
Při opravě koncem 40. let 19. století byl proražen nový vchod do kostelíku, a to v průčelní zdi. Tento vchod se stal vchodem hlavním a ten z boční strany pak tím vedlejším. Střecha byla původně zřejmě krytá došky, ale při této opravě byly došky nahrazeny štípaným šindelem.
Interiér kostela byl prostý: plochý a tmavý dřevěný strop, cihlová podlaha, u průčelní stěny dřevěná kruchta, u východní stěny mezi apsidou a lodí kazatelna, v apsidě oltář a v lodi na kruchtě lavice.

Původní prozatímní oltář byl roku 1814 nahrazen oltářem truhláře Wagnera s postranními brankami, který se tu zachoval dodnes. V roce 1810 byly do tolerančního kostelíku zakoupeny od třešťského varhanáře Pohana varhany, jež byly umístěny na kruchtě.
Když se v Humpolci ustanovil sbor Církve československé, propůjčil mu evangelický sbor tento toleranční kostel k používání. Ten ho využíval až do roku 1961, kdy si pro své bohoslužebné potřeby upravil tamní synagogu. Až do roku 1975 sloužil tento kostelík na Zichpili jen pro pohřební shromáždění – jak církve českobratrské evangelické, tak i československé husitské. Pohřby se ovšem od roku 1976 konají v nově postavené smuteční síni u hřbitova. V současné době je tak toleranční kostelík na Zichpili jednou ze „zastávek" prohlídky nově otevřeného tamního skanzenu.

Záchrana Zichpili

O vybudování skanzenu Zichpil se zasloužily obecně prospěšná společnost Cast᠆rum a Město Humpolec za pomoci několika dobrovolníků. Koncem roku 2008 iniciovala společnost Castrum odkup jednoho z posledních domků původní zástavby na Zichpili, a to takzvané Nápravníkovo stavení s číslem popisným 338. To koupilo město Humpolec a zmíněné společnosti ho za účelem památkové obnovy a veřejně prospěšného využití pronajímá.

Nápravníkovo stavení začalo po smrti své poslední majitelky v polovině 90. let 20. století postupně chátrat. V zimě na přelomu roků 2005-2006 praskla pod náporem sněhu krokev a tato část střechy se propadla. Do objektu tak masivně zatékalo, a to nejen střechou. Logicky tak následovalo hnití, a dokonce se tu vyskytla dřevomorka. Od roku 2009 tu ale začaly opravy na záchranu historického dokladu života „obyčejných" humpoleckých lidí.

Nápravníkovo stavení je poloroubený přízemní domek se zděnou částí kolem černé kuchyně a bočním zděným přístavkem chlívku. S pomocí dendrochronologického průzkumu se podařilo zjistit, že převážná část stavení byla postavena v letech 1793-1794, přičemž jeho dostavba je datována kolem roku 1840.

Pod roubenou světnicí se zděným průčelím do ulice se nalézá valený sklípek, do kterého se chodí schůdky z předsíně. Střecha je sedlová s polovalbou na jižní straně, kde se zachovalo prkenné bednění štítu. Krytinu tvoří šindel, na kterém je několik vrstev lepenky.
Opravené stavení s č. p. 338 bylo veřejnosti slavnostně zpřístupněno loni 7. července. Ovšem ani po záchraně jednoho objektu se nepřestala společnost Castrum s městem Humpolec pokoušet zrenovovat tuto „čtvrť". „Pracujeme na celkové úpravě Zichpili, připravuje se projekt. Celkový rozpočet je cirka 6 miliónů. Připravuje  se i pamětní deska či busta I. M. Jirouse. Jestli se to ale bude v příštím roce realizovat, budou rozhodovat zastupitelé v rámci jednání o rozpočtu na rok 2014," prozradil humpolecký místostarosta Roman Brzoň.
Zdroje: Pavel Nocar: Humpolec. Ohlédnutí za starými časy; Okresní archiv Pelhřimov; www.zichpil.cz

Aneta Slavíková