Narodil se sice v Lovosicích, ale roku 1938 se museli jeho rodiče vrátit zpět na rodné Pelhřimovsko. Jeho otec učil na pelhřimovském gymnáziu.

Tam také mladý Jiří roku 1952 maturoval a poté absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Vysokoškolské vzdělání si ještě rozšířil studiem na Pedagogické fakultě Karlovy university.

Působil v Praze, ale svůj ateliér a posléze i bydliště pak měl v Houserovce. Vysočina se postupně stávala dominantním tématem jeho maleb a grafik.

„Nedávno jsme se dívali na jeho kresby koní, když mu byly tři roky, a ty byly opravdu neuvěřitelně přesné," připomněl loni v Pelhřimovském deníku malířův výrazný a brzy rozpoznatelný talent jeho syn Jiří, který pracuje v pelhřimovském Fokusu.

Na svého otce vzpomínal jako na člověka velmi citlivého, s vysokou intuicí a citem pro spravedlnost, zásadového a nezáludného, který často nechápal, proč lidé ustupují z etických ideálů. Jeho díla dnes najdeme v řadě domácností i významných institucí okresů.

„Cenné je, že jeho malby nejsou jen realisticky pojaté, ale že v nich osobitě ztvárnil i dojem. Obdivuji zvláště jeho portréty," zmiňuje inspiraci impresionismem učitelka výtvarného oboru Základní umělecké školy v Pelhřimově Hana Kašparová.

Jiří Mádlo ovládal celou řadu technik a na jeho širokou oblibu v regionu podle ní měly vliv hlavně jeho krajinomalby a malby architektury z míst, která místní lidé znali.

„Říká se, že mnoho umělců se ve finále a s ohledem na své vyzrálé zkušenosti obrací do přírody a hledá krásno v ní. Všeobecně přístupné a známé jsou tedy hlavně jeho krajinomalby, což je vzhledem k rozsahu jeho díla škoda," dodává pedagožka. Malíř zemřel před šesti lety, také v březnu.